Armádní velitelé - vzor pro podřízené nebo banda gaunerů?

obrázek: 

 

Plk. Ing. Josef Bejdák, velitel 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely;

foto: zdl.army.cz

 

 

V tomto článku poodhalíme pozadí a podstatu mediálně známé kauzy okrádání vojáků zařazovaných do služeb LZS a SAR. Zároveň ukážeme, jaký vztah k právu mají armádní velitelé. Přinášíme výběr naprosto neuvěřitelných výroků o zcela zjevně úmyslném porušování práv podřízených vojáků. Přinášíme zvukový záznam na kterém jsou zaznamenány hlasy velitele 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely plk. Ing. Josefa Bejdáka a velitele křídla 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely plk. Ing. Jiřího Vávry. 

 

Zvukový záznam byl pořízen když velitel 24. základny dopravního letectva plk. Bejdák, velitel křídla 24. základny dopravního letectva pplk. Vávra (nyní již čerstvý plk.) a velitel 243. letky 24. základny dopravního letectva pplk. Kratochvíl vysvětlovali  podřízeným vojákům způsob zabezpečování služeb LZS a SAR.

 

Ještě než se dostaneme k samotnému přepisu oněch úžasných výroků, připomeňme si o co se ohledně zabezpečení služeb LZS a SAR jedná.

 

Armáda trpí nedostatkem leteckého personálu a služby LZS a SAR je třeba zabezpečovat nepřetržitě 24 hodin denně, což vyplývá z mezinárodní smlouvy o civilním letectví (SAR) a mezirezortní smlouvy mezi Ministerstvem zdravotnictví a Ministerstvem obrany (LZS). Pokud by armáda zabezpečovala zmíněné služby tak, že by započítávala celých 24 hodin strávených ve službách LZS a SAR do fondu pracovní doby, vznikalo by měsíčně ohromné množství přesčasových hodin vojákům zařazovaných do těchto služeb. To proto, že kromě zabezpečení služeb je potřeba plnit také spoustu dalších úkolů, které je nutno započítat do fondu pracovní doby. To by pro armádu bylo příliš drahé, a proto přišlo armádní velení s fintou, jak služby zabezpečit a žádné přesčasy neplatit. Tato finta spočívá v tom, že vojáci jsou sice rozkazy nadřízených určeni k výkonu nepřetržitých 24 hodinových služeb, ale formálně je tato doba rozdělena mezi výkon „nepřetržité“ služby, započítané do fondu pracovní doby, a služební pohotovost, která se do fondu pracovní doby nezapočítává. Z toho důvodu také vojákům nevzniká nárok na příplatek za práci v noci, v sobotu a neděli a příplatek za práci přesčas. Armáda takto šetří obrovské finanční částky. Jedná se ale pouze o administrativní opatření, které je v jednoznačném rozporu s právním řádem. Tímto způsobem by se totiž dalo také dojít k tomu, že by celá služba mohla být vykázána jen jako služební pohotovost a do fondu pracovní doby by se nezapočítalo vůbec nic. Dovedeno do absurdního důsledku, mohli by vojáci trávit ve služební pohotovosti na pracovišti 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 365 dní v roce a to bez nároku na plat, protože by se jim do fondu pracovní doby nezapočítala ani hodina. Zároveň je třeba podotknout, že neexistuje ani jeden jediný rozkaz, kterým by byla vojákům nařízena služební pohotovost. Existují pouze rozkazy, kterými byli vojáci určováni do nepřetržitých 24 hodinových služeb. Toto nezákonné rozdělování doby výkonu služby bylo „legalizováno“ toliko ve směrnici pro výkon služby LZS a SAR a to v jeho článku č. 6.2. (viz také články na jiném místě zde, zde a ještě i tady). Není bez zajímavosti, že zdravotnický personál, zabezpečující službu LZS, vykonává 24 hodinovou nepřetržitou službu a tato je jim také takto vykazována a proplácena. Na jednom pracovišti při zabezpečování téže služby dochází k neodůvodněným rozdílům v odměňování.

 

Ale vraťme se ke zvukovému záznamu.

 

V první příloze pod článkem („přiznání plk. Vávry k okrádání podřízených“) je záznam výroku  velitele křídla plk. Ing. Jiřího Vávry, z kterého je zcela zřejmé ono pouhé formální rozdělení 24 hodinové služby a také důvod k tomuto rozdělení. Povšimněte si, jak se plk. Vávra zakoktá, když si uvědomí, že se prořekl a přiznal, že služby LZS a SAR jsou skutečně 24 hodinové služby. Podstata onoho úmyslného okrádání vojáků a přiznání se k němu je vyjádřena na závěr jeho řeči. Tedy aby lidi po splnění služeb mohli být využiti k plnění dalších úkolů.

 

Plk. Vávra:

„Shrnu teda úkoly základní, který plní Kbely:

Jsou to tři služby dvacetičtyřhodinový … nebo … ééé … tři služby … . Je to jedna záchranka, dva SARy, jedna třicetiminutová pohotovost a dál si uvědomte, že je to skoro objem 2000 hodin pro přepravní úkoly za rok, který plní … ééé dvacátá čtvrtá základna dopravního letectva. 

Když si spočítáte jenom kolik nás na to je, tak … ééé … řeknu to takhle. Je na to sedmnáct posádek, pouze  patnáct palubních techniků, patřičný počet teda záchranářů, kteří samozřejmě můžou se plně koncentrovat pouze teda na … na služby v SARu, to je pravda, ale piloti a palubní technici jsou začleněni, nebo budou v budoucnu začleněni i do těch transportních a přepravních transportních a výsadkových úkolů, který my plníme.

Takže z toho vyplývá ten systém, který ač vámi nevítaný … nebo z toho vyplynul … 12 hodin je práce, 12 hodin pohotovost na pracovišti. Vychází se z toho, aby lidi po splnění služeb strávili ještě určitý čas ve Kbelích.“

 

 

Přítomní velitelé byli okamžitě upozorněni na nezákonnost rozdělování nepřetržité 24 hodinové služby. Toto nezákonné rozdělení nepřetržité 24 hodinové služby bylo obsaženo v již zmíněném článku č. 6.2. Směrnice pro činnost LZS a SAR (stanoviště Plzeň-Líně a Praha-Kbely), schválené právě plk. Bejdákem. A jaká byla reakce na toto upozornění? Poslechněte si zvukový záznam v příloze pod článkem jako druhý v pořadí („vyhrožování plk. Bejdákem“). Zde je přepis:

 

Plk. Bejdák:

„Tady jsou ty směrnice, který jsem schválil, budou od zítřka platit. Jestli se podle nich někdo nechce řídit, tak ať to řekne, ať se přihlásí a můžu ho převést na jinou práci.“

 

Jak je vidět, není radno upozorňovat na rozpor rozkazů s právním předpisem, i když je to povinnost každého vojáka, vyplývající z § 48 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. Mohli byste přijít o práci.

 

Někteří vojáci proti tomuto způsobu zabezpečování služeb a okrádání protestovali, stěžovali si a žádali právníky o právní posouzení zmíněného formálního rozdělování nepřetržité 24 hodinové služby . Že se jednalo o naprosto zbytečnou snahu je zřejmé z výroku plk. Bejdáka (viz  třetí příloha pod článkem „podle plk. Bejdáka nemá význam domáhat se práva“).

 

Plk. Bejdák:

„Ňáké dopisování si s právníky, s ministryní a nebo s jinými sdělovacími prostředky je úplně o ničem. Přesvědčili jste se o tom sami na vlastní kůži.“

 

Těmi právníky plk. Bejdák zřejmě myslel oddělení právní služby AČR kanceláře NGŠ vedené pplk. Mgr Zdeňkem Vlčkem. Jejich trapnou snahu o legalizaci nezákonného jednání armádního velení můžete shlédnout na jiném místě našeho webu.

 

O tom, že domáhat se svých práv v rámci ozbrojených sil skutečně nemá naprosto žádný význam svědčí další z výroků plk. Bejdáka (viz příloha "Bejdákovo -odboráři-"):

 

Plk. Bejdák:

Nehrajme si prostě na odboráře protože, jak říkám, je to bez efektů a přesvědčuji se o tom den co den, a dělám tu práci už dost dlouho a vím o čem mluvím, takže to jenom tak na začátek.“

 

Plk. Bejdák skutečně věděl o čem mluvil. Ukázalo se totiž, že jakékoli stížnosti a upozorňování na porušování zákonů a práv podřízených směřované nejen k nadřízeným, ale i k inspekčním orgánům je opravdu naprosto bez efektu. Inspektor AČR generálmajor Ing. Čestmír Tesařík jen tupě přihlížel a byl nečinný. Kromě trapných frází, obhajujících stávající nezákonný systém, se nezmohl vůbec na nic. Lze se domnívat, že jeho nečinnost neměla základ v mdlém rozumu, ale ve snaze držet při „svých“. Mnohem dále ale zašla Inspekce ministra obrany (IMO), v té době řízená brigádním generálem Ing. Vladimírem Ložkem (tehdy plk.), současným náčelníkem Vojenské policie. IMO nezákonné tažení armádního velení proti podřízeným dovedla k dokonalosti nejen tím, že „neshledala pochybení“ nadřízených. IMO dokonce dávala rady jak nezákonnosti krýt a argumentovat proti případným dalším stížnostem v této věci. Není snad ani třeba pochybovat o tom, že jistota plk. Bejdáka vycházela z podpory vyšších nadřízených, včetně NGŠ gen. Picka.

 

Vše výše uvedené nechť vejde veřejně ve známost. Nejen proto, aby bylo všem naprosto jasné za co bojují všichni vojáci, kteří byli mnoho let ve službách LZS a SAR okrádáni a pohrdání jimi ze strany nadřízených je donutilo obrátit se na soudy, aby ve věci rozhodly, ale i proto, aby ustala přetvářka a ukázalo se, kdo je kdo.

 

Z předešlého je již snad každému jasné, že armáda se ve vrcholných velitelských strukturách opravdu stala zapáchající stokou zamořenou bezcharakterními gaunery a morální špínou. Bude hodně záležet na nových lidech, kteří jednou nahradí stávající velitelské struktury, zda se smrad vyvětrá nebo se ještě více zakonzervuje a zažere tak, že dojde k naprostému úpadku a rozložení celé armády. Vzhledem k tomu, že tato bezcharakterní garnitura si jen tak někoho mezi sebe nepustí a své následovníky si podle svých kritérií vybírá, je šance na nápravu velmi malá.

 

Poznámka na závěr.

V současné době probíhá z rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě znovuobnovené odvolací řízení ve věci doplacení dlužné části platu vojáků zařazovanách do služeb LZS a SAR, kdy má ve věci rozhodnout velitel společných sil generálmajor Ing. Hynek Blaško. Uvidíme, jak se tento člověk (a nejen on) k této kauze postaví a zda bude okrádaným vojákům dlužná část platu doplacena, nebo zda se bude v soudních sporech pokračovat. Jak je z článku zřejmé, armáda nemůže soudní spory u skutečně nezávislého soudu nikdy vyhrát. Zbytečně by se jen armádě navyšovala částka za soudní poplatky, které již nyní jdou do statisíců a jsou těsně pod hranici jednoho milionu korun.

Redakce PVA má k dispozici kompletní soudní spis z této kauzy. O zveřejnění jednotlivých dokumentů se uvažuje.

 

Komentáře k tomuto článku můžete psát ve fóru tohoto webu.