"Cena" za záchranu VUS Ondráš.

Foto: fotogalerie VUS Ondráš

 

 

K 31. prosinci 2009 se ruší  nejen Vojenská hudba Hradec Králové, ale i Vojenská hudba Tábor. Z celkem pěti vojenských hudebních těles zůstanou zachovány pouze tři. Ústřední hudba AČR Praha, Vojenská hudba Olomouc a VUS Ondráš Brno.

Právě posledně jmenovaný VUS Ondráš měl ale hodně blízko ke svému zániku. Bývalá ministryně obrany Parkanová jej chtěla zrušit. VUS Ondráš před zrušením zachránil její nástupce ve funkci ministr obrany MUDr. Martin Barták. Za tento skutek ministr Barták obdržel dne 3. prosince 2009 z rukou hejtmana Jihomoravského kraje Michala Haška cenu za „Počin roku“. „Rozhodnutí o Ondráši mi nedělalo problém, jsem přesvědčen, že je třeba pěstovat tradice, které se osvědčily,“ řekl po převzetí ceny ministr Barták. O tradicích Vojenské hudby Hradec Králové a Tábor zřejmě někdo zapomněl pana ministra informovat, nebo se jedná o tradice, které se snad neosvědčily?. To je ale smůla...

Za jakou „cenu“ ale pan ministr obdržel tuto „cenu“ posuďte sami. Přinášíme vám korespondenci pplk. Václava Matouška, v.v., bývalého vojenského kapelníka, adresovanou mjr. Mgr. Jiřímu Lexovi, Veliteli hudby – hlavnímu dirigentovi rušené Vojenské hudby Hradec Králové.

 

„Ahoj Jirko.

Když jsem si to přečetl (článek o předání ceny ministru Bartákovi za „Počin roku", pozn. red.) , tak jsem viděl rudě, zeleně a nevím jak. Dnes měl být MUDr. Barták na návštěvě v Táboře, cestou na vojenský oběd (ten se zatím neruší), jsem potkal senátota, poslance, generála atd. Snad tu místopředseda vlády a ministr obrany ČR ani nebyl, ale o to nejde.

Nechat si dát cenu „POČIN ROKU“ za záchranu Vojenského uměleckého souboru Ondráš na megapředstavení v Brně od hejtmana Haška (ČSSD) ve stínu 90-ti propuštěných vojenských muzikantů ze dvou posádkových (používám starší dlouholetý termín) hudeb (všechno moji zlatí chlapci a moje nevlastní děti), to může jenom – teď se mi opravdu těžko hledá slušný termín. Nechat si dát takovou cenu, když s těmi vojenskými muzikanty se nebaví ani inspektor vojenských hudeb (nemá totiž morální kredit a obyčejnou lidskou odvahu), nechat se oslavovat za záchranu Ondráše - tak to už je teda lázeň. Tato kulturní vlastizrada – jde o zrušení Vojenských hudeb Tábor a Hradec Králové a zdecimování vojenské hudební služby AČR (královéhradecký kapelník mjr. Mgr. Jiří Lexa podle mne v terminologii ani v ničem jiném nijak nepřehání), ale ani staroboleslavský Pán Bůh asi nebyl doma - bude stejně jednou potrestána. Mně z toho vyplývá, že současný establishment, včetně současného nejvyššího velení armády (viz m. j.  odpověď NGŠ na můj dopis), jsou lidé, s nimiž je jakákoliv diskuze o vojenské hudbě nebo kulturní a duchovní dimenzi nemožná, a pokud ano, je naprostou ztrátou času. Toto zdecimování vojenské hudební služby stejně nekončí…

Tohle si ale taky nejde nechat, to je naprostá nehoráznost tato cena za „POČIN ROKU“. Kdo to mohl vymyslet? Ti lidé nemohou vědět, co činí. Člověk se ctí by utekl před „cenou“ na druhý konec republiky.

Ještě poznámky: ve vojenských uměleckých souborech jsem strávil skoro 18 uměleckých sezón, ty soubory zde byly m. j. proto, aby absolventi akademií a konzervatoří měli kde vykonat základní vojenskou službu, stejně jako sportovci ve sportovních vojenských oddílech. Dnes základní vojenská služba není, takže kromě večerů a nocí u vína a svateb vysokých vojenských funkcionářů, postrádá takovýto ansámbl (byť „více než stočlenný“) smysl … Nakonec i v AUSu se za mých časů vždycky našlo nějaké kvarteto, které zahrálo Albrightové a dalším v Kramářově vile. Neméně dobře, neméně kvalitně, neméně úspěšně.

Už nakonec: V Táboře, před avizovanou návštěvou Bartáka, instalovali v areálu kasáren dvě děla (odborníci říkají, že pětaosmdesátky) a tank T-72 (hned za vchodem, za domkem pro vrátné nebo ostrahu chcete-li). Na vozovce jsem rozpoznal stopy, jak T-72 vjel z tahače na to místo po vlastní ose, tak je to tank ještě funkční??? Nešel by někde ale šikovně prodat?, vždyť Posádková hudba Tábor by za ty prostředky mohla hrát ve prospěch AČR a lidí ještě mnoho a mnoho let… Vojáci mi prominou trochu nadsázky… Ale ani též nejde se pořád tvářit, že nic nebylo a nic nebude. To by byl snad fatální omyl. 

pplk. Václav Matoušek, v.v., bývalý vojenský kapelník, Tábor, 7.12.2009“

 

Že osud vojenských hudeb není panu Matouškovi lhostejný je patrno i jeho z dopisu zaslaného  NGŠ gen. Pickovi, jehož přepis přinášíme níže. Odpověď gen. Picka tvoří přílohu článku.

 

                                                                           „ V Táboře, dne 31. srpna 2009                                                    

         Vážený pane generálporučíku,

 dovoluji si obrátit se na Vás ve věci plánovaného zrušení VOJENSKÉ (do loňského roku POSÁDKOVÉ) HUDBY TÁBOR. Jako motto jsem vybral věty ze stránek Posádkového velitelství Praha:

    „Vojenské hudebnictví je neodmyslitelně spjato s vojenskou historií lidstva. Vojenští hudebníci, ale i celá hudební tělesa nesloužila jen k bezprostřední psychické podpoře vojsk, ale prostřednictvím vojenských hudebníků se vydávaly signály, povely a rozkazy. Vojenské hudebnictví má i svůj celospolečenský význam, kterým je reprezentace státu a jeho armády na veřejnosti a to doma i v zahraničí.“

    S termínem „vojenské hudebnictví“ jsem se v tomto případě sice setkal poprvé, ale jinak jsou to zlatá slova.

   Od 90. let prošla POSÁDKOVÁ HUDBA TÁBOR velký kus cesty, zejména pokud jde o transformaci repertoáru, celkové pojetí práce, vystupování pro AČR a její útvary a velkou flexibilitu, když šlo o její konkrétní nebo operativní potřeby. Tyto schopnosti si samozřejmě zachovala dodnes. Čtyřicetičlenné těleso – obsazení je vcelku skromné ve srovnání s jinými zahraničními orchestry – se vyprofilovalo ve víceúčelový (dechový) orchestr, který každý rok zabezpečoval zhruba tento okruh akcí:

Služební činnost: slavnostní nástupy útvarů, slavnostní vojenské přísahy, průvody městem, rozloučení a přivítání vojáků z misí, vojenské a státní pohřby, pietní akty, promoce a vyřazení na vojenských vysokých školách a další

Koncertní činnost: koncerty: slavnostní k nejrůznějším příležitostem, promenádní (m. j. na Pražském hradě), kolonádní, výchovné pro školní mládež, chrámové, benefiční, absolventské aj.

 Další významné akce:  vojenská mše, Slavnostní svatováclavská poutní mše ve Staré Boleslavi (letos Papežská bohoslužba Benedikta XVI. 28. 9.) za účasti nejvyšších státních celebrit v přímém přenosu ČT a ČR, nahrávání propagačních CD aj.

Posádkové plesy a společenské příležitosti: taneční orchestr LARGO, malý dechový orchestr KOTNOVANKA, skupina NÁLADIČKA, žesťový soubor, vždy uspokojily pořadatele i návštěvníky v nemenší profesionální kvalitě jako VOJENSKÝ UMĚLECKÝ SOUBOR ONDRÁŠ, m. j.  i na čínském velvyslanectví v Praze a na české ambasádě v Paříži 

Zahraniční zájezdy: kromě koncertů byl největší zájem o showprogram SLAVNÉ MELODIE ČESKÉ HUDBY: NĚMECKO, FRANCIE, RAKOUSKO, POLSKO, ŠVÝCARSKO, ITÁLIE, LITVA, VELKÁ BRITÁNIE, abych jmenoval země, které POSÁDKOVÁ HUDBA TÁBOR navštívila. Troufám si tvrdit, že tato hudba udělala mnoho pro vstup ČR do NATO, protože v té době zaplňovala v Německu, Francii a dalších zemích mnohatisícové haly, v kterých nebylo jediné volné místo. Na festivalech vojenských hudeb byl český vojenský orchestr vždy nejlepší.

Jako velitel-hlavní dirigent jsem měl tu čest setkávat se s generalitou, velvyslanci a vojenskými attaché, poslanci a senátory, s hejtmany, primátory a starosty měst, kardinály, biskupy, a s mnoha dalšími vojenskými nebo kulturními činiteli.

Orchestr ročně realizuje kolem 120 vystoupení pro armádu i veřejnost, což je úctyhodné číslo. 

Vážený pane generálporučíku,

je zde staletá tradice českých vojenských hudeb, které nám závidí Evropa a svět. Je zde (a měly by být) kulturní povědomí a kontinuita, kromě toho, tady v západo-jihočeském regionu je VOJENSKÁ HUDBA TÁBOR jak pro vojáky (sloužící i bývalé), tak veřejnost, nezaměnitelným a nenahraditelným fenoménem, neodmyslitelně patřícím ke společenskému prostředí. Vojenská hudba vždy byla mostem mezi armádou a civilem a usilovala co nejefektivněji sloužit Armádě České republiky jako „výkladní skříň“. Je pro mne těžké uvěřit, že se reformovaná AČR bez toho obejde. Chápu nedostatek finančních prostředků, ale mám za to, že náklady na provoz orchestru nejsou tak velké, i když jsou jistě nemalé. Celá léta byli vojáci-hudebníci vysíláni do důstojnických a praporčických kurzů, k dálkovému studiu ve Vojenské  konzervatoři  (5.-6. ročník – absolutorium), a nyní budou takto vynaložené prostředky zrušením hudby vyhozeny z okna. Nechci být falešným prorokem, ale tímto způsobem za nemnoho let nedá nikdo dohromady vojenský orchestr, který by uvítal zahraniční delegaci a zahrál např. hymny a další služební repertoár. Nyní ještě máte vycvičené specialisty, kteří takové úkoly zvládnou na vysoké profesionální úrovni, včetně výstrojní kázně a vysoké úrovně vojenského vystupování. To civilní hudebníci samozřejmě neumí. Věkový průměr orchestru VOJENSKÉ HUDBY TÁBOR je poměrně nízký a ještě celé roky lidé mohou sloužit Armádě České republiky a této zemi.

 Uvědomuji si, že pro mnohé činitele jsou v dnešní době pojmy jako kulturní tradice, povědomí, kontinuita a duchovní dimenze, slova ze slovníku neznámého jazyka. Jde však, podle mého názoru, o hodnoty penězi jen těžko vyčíslitelné, protože nadčasové. Vojenská hudba jistě není typicky vojenským (bojovým) prvkem armády, ale má zajistit onu duchovní dimenzi a nadstavbu, když vojenské nebo bojové akce začínají a končí, a reprezentovat stát a armádu, když se nekonají.

 Vážený pane generálporučíku,

 promiňte mi, prosím, upřímnost, ale vyčítal bych si ještě dlouho, kdybych Vám tento dopis nenapsal. Nedělám si žádné iluze, vím, že nejste pánem svého času, ale snad Vašim spolupracovníkům bude stát dopis bývalého kapelníka alespoň za přečtení. Velmi dobře si uvědomuji, že jej adresuji Náčelníkovi Generálního štábu AČR, nikoli ministru kultury. 

 „Vojenskému hudebnictví“ jsem věnoval téměř celý svůj život jako neopakovatelnému poslání, jenže všechna práce a úsilí je těmito rozhodnutími zcela zničena. Takovýmto způsobem zdecimovat celou jednu vojenskou odbornost, k tomu se opravdu těžko hledají slova. Můj život tím ztrácí jeden hlubší smysl, i když to nikoho pochopitelně nezajímá.

Dovoluji si Vám, pane generále, popřát všechno nejlepší a úspěchy ve Vaší odpovědné práci. Prosím Vás velmi o zvážení, jakým skutečným přínosem bude pro AČR zrušení VOJENSKÉ HUDBY TÁBOR. Děkuji Vám.

S úctou a s pozdravem Václav Matoušek“

 

Komentáře k článku můžete psát ve fóru webu.