"Důvody" proč zrušit letiště Přerov

Důvody proč zrušit Přerovské letiště

  V armádních kruzích se pod tlakem jedné z mnoha reforem současnosti začíná proslýchat, že MO zruší přerovskou leteckou základnu. Hlavním motivem tohoto kroku je, jak jinak - ekonomická krize.

  Tím se opět dere na světlo jedna z velmi propracovaných, dokonale promyšlených a nuceně optimalizujících reforem. Nazývá se přizpůsobení resortu podmínkám změněného zdrojového rámce. 20 let trvající skutečnost, reforma nikdy neustala a ani nebyla dokončena. Z mého pohledu, je to také výborná příležitost, jak zamaskovat nelogické a nepochopitelné reformní kroky týkající se vrtulníkového letectva. Jde o medializované zrušení služby jednotky SAR na přerovském letišti a známé přesunutí vrtulníků Mi-24 do Náměště nad Oslavou.

  Nebo za nesmyslností a těžko obhajitelnými reformními kroky armádního velení je možno nalézt jisté souvislosti? Možná, celá kauza kolem vojenského letiště Přerov poodkrývá neochotu armádního velení podřizovat se politickému zadání.

  Co když nejde ve skutečnosti o chyby, nýbrž o cílenou činnost armádní generality, jenž nikdy zcela nepřijala politické zadání o zachování Přerovského letiště? Toto zadání znělo zcela jasně – zachovat letiště Přerov. Armáda ho plnila a chovala se v souladu s tímto zadáním, ale velmi neochotně, až téměř se slyšitelným skřípěním zubů. Souvislosti, podporující tato tvrzení, můžeme nalézt v nedávno realizovaném reformním kroku AČR. Není od věci konstatovat, že díky této reformě si vysocí důstojníci, s pomocí armády profesně neznalé ministryně, mohli prosadit cokoliv co si umanuli a co se hodí k jejich záměrům, aniž by svoje kroky byli nuceni dostatečně hájit. Tedy připravit zrušení letiště Přerov i proti vládnímu zadání.

  První překážkou byl funkční SAR s vrtulníkem Sokol, operující z tohoto letiště, jenž na sebe vázal pozornost krajů a přinášel příliš mnoho kladných bodů. Pomáhal veřejnosti a kraje to velmi kvitovali. Armádní velení i přes odpor místních samospráv tento funkční systém demontovalo, rozpustilo a vrtulníky Sokol odeslalo do Prahy. Tam pravděpodobně čekají na svoji chvíli, kdy budou moci zachránit CLV Pardubice, kterým po vyřazení vrtulníku Mi-2 z provozu chybí vhodné stroje pro výcvik. Tato koncepce byla mimo jiné schválena tehdejším šéfem správní rady LOMu a součastně velitelem letectva v jedné osobě gen. Minaříkem. Vrtulník W-3A byl v Přerově nahrazen vrtulníkem Mi-171Š, díky němuž je velmi oslabena spolupráce s IZS. Tím armádní velení zároveň oslabilo i zájem samospráv o udržení tohoto letiště v regionu. Velitel Kbelské základny plk. Bejdák měl zajisté zájem přijmout Sokoly, protože držet tuto základnu jenom kvůli pár strojům, které po dolétání Antonovů zůstanou, je také těžko obhajitelné. Zde je možno nalézt hned několik motivů armádního velení, proč v rámci reformy postupovalo, jak postupovalo.

  Druhým z důležitých kroků vedoucích k oslabení pozice přerovského letiště bylo rozdělení 23. základny na dvě separované části, na letku Mi-171Š a letku Mi-24V. První jmenovaná letka zůstala dislokovaná na letišti Přerov a druhá musela, v rámci reformního kroku, odejít do Náměště nad Oslavou. Odůvodnění pro přesun části této jednotky bylo ze strany AČR velmi chatrné, bez jasně doložených jak strategických, tak i ekonomických podkladů. Právě střelnice na Libavé, jenž je na hranici taktického doletu těchto strojů, dislokovaných v Náměšti, je důkazem neekonomického a rozporuplného armádního smýšlení. Je evidentní, že šlo o gentlemanskou dohodu mezi GŠ a MO. Tato dohoda byla také v rámci reformního kroku realizována. Aplikace těchto opatření způsobuje oslabení vrtulníkového letectva jako celku.

  Důsledkem výše uvedených a pečlivě připravených kroků resortu, před těžkými zkouškami v Afghánistánu, je mimo jiné i úprk elitního letectva do zálohy. Dochází k němu pouze proto, že si někdo vysoce postavený účelově tvoří koncepce tak, aby vyhovovaly úzké skupině elitářů. Armáda má a bude ještě chvíli mít personální problém v letectvu. Příčiny jsou zřejmé - vojáci se musí vyrovnávat s dlouholetou nekoncepčností AČR a ztrácí motivaci v resortu dále sloužit. V rámci takto nastavených reforem, posilující Kbelské letiště, jenž se nezabývá vojenskou činností, radši ani nekomentuji. Bojový výcvik se zde bude realizovat jenom těžko, anebo vůbec. A na civilní létání je armáda až příliš drahá.

  Reformní paskvily, v kontextu s blížícím se zapojením letectva ČR do AF konfliktu, pouze neúměrně zvyšují riziko vojáků v těchto misích na neúnosně vysokou míru. Jde především o nevyzkoušenou taktiku těchto druhů vojsk, spjatou se schopnostmi modernizovaných strojů, kdy není čas ji řádně rozpracovat a nacvičit. Půjde o metodu pokus, omyl, náhoda. Pokud k tomu připočteme vytváření negativního a nesnášenlivého pracovního prostředí, které generalita z titulu své nepostižitelnosti a ješitnosti neustále, kolikrát i za hranou zákona vytváří, dají se očekávat další vlny odchodů. Je nutno k tomuto jevu poznamenat, že půjde především o tu vzdělanější část armády, jelikož nebude mít problémy s umístěním na trhu práce. Efektivita soudobé AČR je díky neustálým a nedotaženým reformám na velmi nízké úrovni.

  Díky těmto procesům tedy zůstala, zcela absurdně, na přerovském letišti pouze jedna letka vrtulníkového letectva, díky níž je zde nakonec v rámci základny zaměstnáno téměř 900 lidí (standardně jde v rámci letky maximálně o 200 lidí). Jde samozřejmě o ekonomický nesmysl. Obrovská disproporce, mistrně vytvořená generálním štábem, čekající na první příležitost, která umožní armádnímu velení toto letiště pohřbít, bez nutnosti cokoliv daňovému poplatníku vysvětlovat. Vždyť je to tak nákladné udržet toto letiště v provozu!

  A příležitost se naskytla nečekaně brzy – zná ji téměř každý, krize. Možná až nás v budoucnu postihne krize ještě hlubší, potom bude nutno, alespoň dle tohoto návodu, armádu rozpustit zcela. Manuál zpracováváme již dnes. A strategie a koncepce? To jsou v tomto kontextu jen cáry papíru, které další ministr v pořadí zase zmuchlá a počmárá jinými myšlenkami. Již je rozhodnuto o osudu tohoto letiště a to nejen z ekonomických důvodů, je to také skvělá příležitost, jak po sobě zahladit všechny stopy a potichu a neadresně dál realizovat své záměry ve skrytu vedení veřejné instituce. 

Jiří Kohout

 

Komentáře k tomuto článku je možno psát ve fóru tohoto webu.