Armádní WikiLeaks?

55 replies [Poslední]
beskum
Offline
Členem od: 28.02.2011
Utok komanda na ČT nebyl prvním zneužítím moci ministrů obrany a

Utokozbrojeného komanda na ČT nebyl prvním zneužítím moci ministrů obrany a vnitra v ČR!
 
Není to poprvé co byla nasazena vojenská policie na civilní objekt  !!!!
Pravda o přepadení  Letiště Ostrava -  Mošnov  jednotkami URNA a  pod velením tehdejšího
Velitele  vojeské policie gen. Šrámka  a  na rozkaz:ministrů vnitra a Obrany Langoše a Dobrovského
Pro beskum  - Také tenkrát se našlo velký kulový -  Skutečnosti  tak jak to popisuje tehdejší tisk           
"HONBA ZA ČERVENOU RTUTÍ”? Nebo něco jiného?
METROPOLITAN 20.listopadu 1991
   Od doby, kdy se v tisku objevila první zpráva o zásahu na letišti Mošnov, bylo vysloveno mnoho názorů a mnoho stanovisek. Vracím se svým příběhem ještě jednou k této akci, která je od listopadu 1989 nejdiskutovanější bezpečnostní akcí. Nechci ji hodnotit, poukazovat na chyby, chválit či hanět její aktéry, chci jen vyprávět příběh, který vlastně začal, když končil školní rok.    Pro děti školou povinné začínaly prázdniny, když se na ministerstvu obrany začaly objevovat informace o neznámé látce a okolnostech jejího výskytu na našem území. Vojenské obranné zpravodajství získalo informace, že se civilní osoby ptají vojáků na nějakou látku, která by se měla nazývat “červená rtuť”. Mělo se jednat o látku pocházející ze Sovětského svazu a obchodní zájem o ni byl mimo jiné i v USA a Německu. Zájem byl projevován i o její navrácení do Sovětského svazu. Tyto informace pocházely z Prahy a Východoslovenského kraje. Své informace měla i Federální bezpečnostní a informační služba ministerstva vnitra. Na základě dotazu zaslal ředitel hlavního úřadu vojenského obranného zpravodajství řediteli FBIS na přelomu prázdninových měsíců zprávu, z které mimo jiné vyplývalo, že všechny informace o této látce jsou dílčí a vojenské zpravodajství na jejich základě nebude přijímat žádná další opatření.   Podle vyjádření odborníků by měla být tzv. “červená rtuť” látka, která se může využívat při výrobě laserů, také jako nátěrová hmota na letadla, kde díky svým výborným absorpčním vlastnostem znemožňuje detekci letadel. Údajně by se tato látka mohla využívat i při výrobě jaderných zbraní.   Do konce prázdnin dětem zbývalo ještě o málo více než dva týdny. Na vojenském obranném zpravodajství v té době obdrželi informaci, že vzorek látky “červená rtuť” se nachází ve výzkumném ústavu v Brně, kam byl dán na posouzení. Tento vzorek byl však pouhou rumělkou. Stejný zdroj však uvedl, že se na území našeho státu nachází ještě asi sedmdesát kilogramů této látky v kontejnerech. Nacházet se má s jistou pravděpodobností v některém zařízení bývalého Agrokombinátu Slušovice v blíže neurčeném městě.   O tomto faktu, stejně jako o všech ostatních okolo “červené rtuti” byl informován ministr obrany Luboš Dobrovský. U něj se také konala schůzka, na které se účastnil kromě ředitele VOZ plukovníka Duchka i asistent prezidenta pro brannou a bezpečnostní politiku pan Černý. Ten také telefonoval po skončení schůzky řediteli FBIS panu Novotnému, který jej informoval o tom, že jeho úřad má o látce informace a zajímá se o ni. Ministr Dobrovský měl také informaci, že část této látky byla vyvezena z území našeho státu a k tomu bylo zneužito vojenské letadlo. Žádná informace ministerstva však tuto látku nespojovala s letištěm Mošnov.
INFORMACE SE SCHÁZEJÍ
   Dopoledne 28.8. se u náměstka ministra vnitra pana Rumla konala schůzka, kde dva pracovníci FBIS spolu s konzultantem náměstka Rumla panem Vackem, informovali o poznatcích ohledně látky, která se nazývá “červená rtuť”. Ten den byla také domluvena schůzka s pracovníky vojenského zpravodajství, která se měla konat druhý den v dopoledních hodinách. V době, kdy na televizní obrazovce Večerníček přeje dětem dobrou noc, telefonoval pan Ruml řediteli VOZ panu Duchkovi a sdělil mu, že pro něj má důležitou informaci. Pan Duchek přijel do kanceláře pana Rumla. Zde byl informován o tom, že látka se patrně nachází na letišti Mošnov a že by byl na místě zásah jednotky rychlého nasazení. Ředitel VOZ navrhl, aby tato informace byla ještě prověřena a doplněna. Přítomný pracovník ministerstva vnitra však uvedl, že na letišti je letadlo Boeing a je nebezpečí, že tato látka by mohla být odvezena. Návrh, aby byl o této věci informován ministr Dobrovský, náměstek Ruml odmítl s tím, že by to bylo předčasné. Jednání bez jakéhokoliv závěru skončilo. Pan Duchek v souladu se svými služebními povinnostmi ihned informoval ministra Dobrovského telefonem do bytu. Následně se pak oba muži sešli v budově generálního štábu, odkud ministr Dobrovský telefonoval ministru vnitra panu Langošovi. S ním byla také domluvena schůzka. Sešli se k ní neprodleně v kanceláři ministra Langoše. Pozdní večer se přehoupl do letní noci.
ZASÁHNOUT? ...!
   Schůzky mezi ministry se účastnili pan Duchek, pan Ruml, pan Černý z kanceláře prezidenta republiky a pan Vacek, který byl povolán z ubytovny. Na schůzce se nejprve hovořilo o jiných věcech, až později začali diskutovat o Mošnovu. Pan Vacek navrhoval informace doprověřit, pan Duchek byl pro okamžitý zásah. Na základě všech dostupných informací, pocházejících ze dvou nezávislých zdrojů, že látka se nachází patrně v nějakých podzemních prostorech vojenské části letiště a že ti, co ji střeží, mohou být zkorumpovaní, stejně jako i ostatní pracovníci letiště, se oba ministři dohodli, že bude proveden okamžitý zásah jednotek rychlého nasazení ministerstva vnitra a vojenské policie.   Do kanceláře byl povolán velitel URNA mjr. Kvašňák. Ministr Dobrovský nabídl, že k akci může být použito vojenské letadlo An-24 k přepravě na místo. Byly domluveny počty osob, které se akce zúčastní a ministr určil velitelem jednotek vojenské policie gen. Šrámka, který se měl řídit pokyny pana Vacka z ministerstva vnitra, který bude koordinovat spolupráci URNA a voj. policie. Účast vojenské policie byla navržena proto, aby se předešlo nekontrolovatelným střetům vojáků na letišti s příslušníky rychlého zásahu.   Po ukončení schůzky se odebral ministr Dobrovský společně s panem Vackem a panem Duchkem do budovy generálního štábu. Ještě před tím pověřil službu konajícího generála, aby sestavil jednotku vojenské policie pod vedením generála Šrámka. Stejně jako ministr Langoš vyzval, aby při zásahu byla dodržena maximální šetrnost a ohleduplnost. Z budovy generálního štábu byl informován velitel letectva generál Ploc o tom, že je nutné připravit letadlo. Stejně tak byl informován, že bude na letišti Mošnov provedena vojensko-policejní akce a že velitel vojenské policie bude mít písemný rozkaz pro převzetí velení nad útvary v Mošnově. Generálu Plocovi byl rovněž vydán rozkaz, aby sledoval let letadla a těsně před jeho přistáním informoval operačního důstojníka na letišti Mošnov o provedení bezpečnostní akce a všech souvisejících rozkazů ministra. Později generál Ploc splnění úkolu potvrdil.   Oběma ministry byl podepsán rozkaz, kterým se vyhlašuje bezpečnostní akce v prostoru letiště Ostrava-Mošnov v době od 28.srpna do 29.srpna pro jednotku rychlého zásahu, vojenskou policii a skupinu specialistů z centrály federální policie pod velením mjr. Kvašňáka (URNA), genmjr.Šrámka (vojenská policie) a mjr. Vacka (skupina specialistů a koordinace činnosti). Odlet byl naplánován z letiště Kbely v 24.00 hodin. Úkolem tohoto zásahu bylo obsadit prostor letiště, provést prohlídku všech objektů za účelem zjištění, zda se v těchto prostorách nenacházejí zbraně nebo drogy, zabránit vstupu všech osob do prostoru letiště jakož i pronesení uvedených věcí z letiště ven a úniku informací o hledaných zbraních a drogách. V tomto rozkazu se o "červené rtuti" nehovoří! Zároveň rozkaz přikazuje dbát maximální šetrnosti a ohleduplnosti. Generál Šrámek je vybaven zapečetěnou obálkou, ve které byl rozkaz veliteli vojenského letiště Mošnov a dozorčímu útvaru, kterým tyto podřizuje generálu Šrámkovi.
"HERCI" se dostavují k "REŽISÉRŮM"   Do půlnoci 28.8. zbývaly dvě hodiny, když v bytě ředitele centrály federální policie pplk.Maryšky zazvonil telefon. Operační důstojník centrály mu předal vzkaz, aby okamžitě telefonoval do sekretariátu pana Rumla. Ten mu vydal rozkaz, aby na jedenáctou hodinu v noci připravil chemika z kriminalistického ústavu a ten aby se dostavil na letiště Praha-Kbely; vybaven měl být detekčním přístrojem a vědomostmi o látce, která se nazývá "červená rtuť". Hlásit se měl u pana Vacka. Ředitel centrály toto zajistil a vydal se na pracoviště svým autem, protože hotovostní řidič byl v terénu a neměl v autě radiostanici. Zde si vzal služební vůz a odjel na letiště Kbely.   Z generálního štábu odjeli generál Šrámek, major Vacek a příslušníci vojenské policie autobusem na letiště Kbely. Do akce bylo zařazeno kromě generála Šrámka patnáct vojenských policistů, ze dvou třetin vyšších důstojníků. Po příjezdu na letiště se setkal mjr. Vacek s velitelem URNA mjr. Kvašňákem a pracovníkem kriminalistického ústavu panem Černým, který byl vlastně celou skupinou specialistů. Na základě rozkazu na svém pracovišti vyzvedl detekční přístroj - intenzimetr IT-65.   Až na letišti byl informován o hledané látce, vlastní vědomosti o ni téměř neměl. Mělo se jednat o prášek, jehož jeden kilogram stojí údajně 320 tisíc amerických dolarů. Do skupiny byl začleněn proto, aby při případnému nálezu látku identifikoval.   Ještě před nástupem do letadla žádal mjr. Kvašňák mjr. Vacka o plány letiště. Tyto však pan Vacek neměl, protože mu nebyly poskytnuty ani na generálním štábu s tím, že je nemají.   Jen ze své osobní zkušenosti načrtnul pan Vacek stručný plánek civilní části letiště. Mezitím se na letiště dostavili příslušníci jednotek rychlého zásahu. Jednotka rychlého zásahu byla připravována na zásah od přibližně desáté do jedenácté hodiny. Velitelům čet bylo řečeno, že se mají s normální výstrojí dostavit na letiště Kbely. Ze zásahové jednotky byli vyčleněni odstřelovači a parlamentář s tím, že se bude jednat o zásah, kde se předpokládá boj muže proti muži.   V době, kdy přijeli na letiště příslušníci rychlého zásahu, byli již vojenští policisté stejně jako expert z kriminalistického ústavu na palubě letadla. Před letadlem ještě pan Kvašňák instruoval dva velitele čet, že budou podléhat majoru Vackovi a rámcově jim vysvětlil o jakou akci jde. Předložil jim i zpaměti nakreslený plánek, který byl nakreslen panem Vackem. Mezitím příslušníci jednotky rychlého nasazení nastoupili do letadla. Postup akce byl domluven za letu na palubě letadla, kde byly předány i další informace.   Příslušníci jednotky rychlého zásahu byli oblečeni do maskáčového oděvu, speciální obuvi, neprůhledných kukel, vyzbrojeni byli pistolemi vz. 75 a 85, útočnými noži, dvěma samopaly a dvěma klasickými brokovnicemi. Oba velitelé neměli kukly, pouze jeden z nich měl černou čepičku. Příslušníci vojenské policie byli oblečeni do uniforem, měli bílá pouzdra na pistole a na rukávu označení vojenské policie, někteří měli na hlavě červené barety.   Na palubě letounu bylo velitelem URNA, generálem Šrámkem a majorem Vackem domluveno, že budou k skupinkám jednotky rychlého zásahu přiřazeni vojenští policisté. Ti měli usnadnit dorozumění s vojáky na letišti. Za letu byli také poučeni jednotliví členové URNA i vojenské policie. Zasahovat se mělo podle předpisů, v souladu se zákonem o policii a podle rámcových typizovaných plánů. Na palubě letounu bylo kromě velitelů patnáct vojenských policistů a třináct příslušníků jednotky rychlého zásahu. Letadlo přistálo na letišti Mošnov v 0.40 hodin. Tím začala samotná akce.
PRVNÍ MINUTY   Letadlo zastavilo a velitel jednotek URNA dal povel k zásahu. Muži vyskákali, následováni vojenskými policisty. Jako poslední vystoupil generál Šrámek, pan Vacek, velitel jednotek URNA, někteří vojenští policisté, které si vybral generál Šrámek k sobě, a pracovník kriminalistického ústavu. Po jejich vystoupení letadlo znovu nastartovalo motory a pilot v souladu s instrukcemi, které mu byly po přistání dány, manévrem zabránil případnému startu letadla Boeing 707.   Skupina s generálem Šrámkem se vydala pěšky k osvětlené budově, o které předpokládala, že je štábem. Proti ním jelo vozidlo UAZ, avšak ještě než k ním dojelo, bylo zastaveno veliteli jednotky rychlého zásahu, kteří jej využili pro svou další činnost. Ve voze byl dozorčí útvaru. Na budově štábu se generál nechal okamžitě odvést k nejvyššímu velícímu důstojníkovi, kterému se prokázal plnou mocí od ministra obrany.   Okamžitě přikázal vyrozumět podřízené dozorčí orgány, velitele stráží a jednotek ochrany, že v objektu působí vojenská policie spolu s jednotkou FMV a že je nutno zabránit střetu s těmito jednotkami. Je nutno jim umožnit kontrolu všech objektů. To bylo asi deset až patnáct minut po zahájení zásahu. Zároveň požádal o plány a dokumentaci letiště. Nechal vyrozumět i velitele útvaru a náčelníka štábu, kteří se neprodleně dostavili. Mjr. Vacek se po většinu času zdržoval na vojenské části letiště, pouze dvakrát navštívil civilní část.  Příslušníci jednotky rychlého zásahu byli rozděleni do pěti skupin, ke kterým byli vždy přiřazeni příslušníci vojenské policie, pouze u jedné skupiny nebyl přidělen žádný vojenský policista. Tato skupina měla obsadit řídící věž. Jedna ze skupin měla obsadit služebnu SOOL a pasové služby. Jak směna SOOL, tak i směna, která sloužila na pasovém oddělení, byly ozbrojeny. Zásah byl na většině míst proveden tak, že s namířenými zbraněmi bylo vniknuto do obsazovaných objektů a přítomní byli prohledáni a položeni na zem, případně postaveni ke zdi. Časem jim byl povolen určitý pohyb.   Krátce před akcí zpozoroval jeden ze čtyř příslušníků SOOL, kteří ten den na letišti sloužili, že před budovou jsou nějací muži v civilu. Na jeho dotaz uvedli, že čekají na taxi. Tuto skutečnost rotmistr ozbrojené ochrany letišť nahlásil svému veliteli a ten rozhodl, že je půjdou společně ještě s třetím příslušníkem SOOL zkontrolovat. Poslední, čtvrtý člen směny hlídal stálé stanoviště - vjezd do objektu.   V té době uslyšeli přílet nějakého letadla. Velitel směny pprap. Lokša se z okna podíval, co je to za letadlo. Zpozoroval, že se k budově blíží nějací ozbrojení muži. Zakřičel na ně z okna, aby zastavili, ale neuposlechli. V té době byl v místnosti sám, oba jeho podřízení byli v místnosti vedlejší. Muži vnikli do budovy a začali bouchat na dveře, přes které křičeli, aby otevřel. To pprap. Lokša odmítl a ještě stačil zavolat na podřízené, že jsou přepadeni. Mezitím dva příslušníci URNA vykopli dveře a vnikli do místnosti. Řekli, že jsou z federální policie a aby se nebál, že se mu nic nestane. Dovedli jej do sousední kuchyňky, kde jej postavili ke zdi a odzbrojili. Své podřízené pprap.Lokša vyzval, aby se vzdali. To také oba podřízení udělali. Byli odzbrojeni a soustředěni v kuchyňce. Nesměli spolu komunikovat, ani používat jakýchkoliv spojovacích prostředků. V kuchyňce byli také soustředěni ještě ostatní zaměstnanci letiště, tak jak je příslušníci jednotky rychlého zásahu zadržovali. V místnosti je potom nehlídali maskovaní příslušníci URNA, ale kapitán vojenské policie, který měl v ruce pistoli, kterou na ně však nemířil. Příslušník SOOL hlídající vjezd do budovy slyšel hluk, a proto se šel podívat, co se děje. Protože viděl maskované muže, kteří vbíhali do budovy, domníval se, že jde o přepad a rychle se vrátil na své pracoviště, kde zvonil státní telefon, který zvedl. Na druhém konci drátu byl operační důstojník oddělení policie v Příboře a ptal se, co se děje. Dozorčí vchodu mu sdělil své dojmy, současně mu druhým telefonem volal vedoucí směny správy letišť ing.Červinka, který mu řekl, že na letišti probíhá akce federální policie, to také sdělil policii v Příboře. Po chvilce přišli muži, kteří před tím stáli venku, v ruce měli pistole. Představili se jako federální policie a legitimovali se. Později přijeli služebním vozem Favorit příslušníci policie v Příboře, ale byli pracovníky federální policie posláni pryč.   V služebně oddělení pro cizineckou a pasovou službu byli dva příslušníci tohoto oddělení, třetí ze směny por. Šolová byla v dámské šatně, kde odpočívala. Když uslyšel velitel směny nadporučík Šefl a specialista pprap. Řezník hluk, domnívali se, že se jedná o nějakou akci SOOL proti opilci nebo výtržníkům. Vyšli ze služebny na chodbu. Pod schody viděl pprap. Řezník zamaskovaného muže, a proto se oba urychleně vrátili na služebnu, kde se zamkli. Npor. Šefl zavolal na operační středisko do Ostravy a stručně vylíčil, co se děje. Potom šel odemknout sousední místnost, kde je umístěno šifrovací zařízení.   Mezitím jeho podřízený říkal do telefonu, co se děje za dveřmi podle toho, co slyšel. Opakovaně se zeptal, jestli není hlášen nějaký zásah URNA. Bylo mu řečeno, že ne. Proto, když se začali útočníci dobývat do místnosti, zamkli se oba v místnosti se šifrátorem. Tam se cítili bezpečnější, protože dveře byly oplechované a otvíraly se z místnosti ven. Zde chtěli oba počkat až do příchodu posil z Ostravy. V místnosti měli připravené natažené zbraně - pistole a samopaly a byli připraveni je proti útočníkům použít. Stejně tak byli připraveni rozbít v souladu se služebními předpisy pro případ napadení šifrovací stroj v hodnotě dvou miliónů.   Jejich odpočívající kolegyně se při hluku podívala na chodbu. Když viděla ozbrojeného zakukleného muže, schovala se na toaletu. Když však přišli do místnosti muži a zeptali se zda tam někdo je, vyšla. Představili se jí jako federální policie a jeden z nich se také legitimoval. Zeptali se jí, kde jsou její kolegové. To jim řekla, stejně jako to, že do místnosti jsou jen jedny dveře. Zamlčela pouze, že do místnosti vede okno, a to ze strachu, že by mohlo být použito zbraní.   Její kolegové se mezitím přes dveře domlouvali s příslušníky jednotky. Nechtěli jim otevřít a to ani potom, co jim pode dveřmi podstrčili služební průkaz. Domnívali se totiž, že je kradený. Poté se zeptali příslušníků URNA na detaily, které pprap. Řezník znal vzhledem k tomu, že byl s příslušníky URNA na cvičení.(Jednalo se o časově vzdálený kontakt mezi příslušníky URNA a americkými vojáky.) Na základě rozhovoru, který je přesvědčil o pravosti příslušníků rychlého zásahu, otevřeli. Byli odzbrojeni a dovedeni do kuchyňky, kde byli i ostatní zaměstnanci letiště.   Další skupina po opuštění letadla měla za úkol obsadit řídící věž. Na uvedené věži sloužili vedoucí letového provozu, vedoucí řídící letového provozu, který je zároveň vedoucím směny, a dále další tři zaměstnanci. V budově se také nacházeli vedoucí vojenského letového provozu a někteří další vojáci.   Vedoucí přistání vojenské části pplk. Šandl, který navedl letadlo An-24 na přistání, se opakovaně ptal, jaký je úkol tohoto letadla. Po přistání mu oznámili, že se jedná o kontrolu. Asi po čtyřech minutách po přistání se zvedl a chtěl se jít před budovu podívat, co se děje, v tom okamžiku se rozlétly dveře a v nich stáli příslušníci rychlého zásahu, kteří mu přikázali, aby šel na chodbu, kde postupně shromažďovali i ostatní pracovníky věže, stejně jako vojáky základní služby, kteří měli v budově místnost na odpočinek.   Při zásahu byla použita pouta proti dispečerovi kpt. Kociánovi. Vzhledem k tomu, že měl přistávat vojenský letoun L-410, řekl ozbrojeným mužům, aby jej pustili, aby mohl letadlo navést. Po krátkých nejasnostech se tak stalo a kapitán Kocián si na pracoviště vyžádal pplk. Šandla a meteorologa kpt. Šulce. Spolu s nimi potom navedl letadlo na přistání. Po přistání dál zůstal na svém pracovišti a vykonával svoje povinnosti, pouze s tím, že u něj v místnosti zůstal podplukovník vojenské policie a on nesměl poskytovat spojovacími prostředky žádné informace.   Řídící letového provozu pan Jiří Pavel byl ve své místnosti, když uslyšel hluk z chodby a kopání do dveří. Nevěnoval tomu pozornost, protože si myslel, že to dělají vojáci. Kopáno bylo i do jeho dveří. Po chvilce si dveře otevřel a vyhlédl na chodbu, kde nikdo nebyl. Jeho pracoviště se nachází na prvním patře. Došel si na toaletu a znovu se vrátil do své místnosti. Za další chvilku se znovu ozvalo kopání do jeho dveří, opakovalo se asi čtyřikrát. Za dveřmi také zaslechl výzvu, aby otevřel, že je to policie. Šel otevřít, ale protože při kopání do dveří vypadla klika, chtěl otevřít dveře klíčem. To se mu nepodařilo a tak na další výzvu, aby otevřel, odpověděl, že to nejde. Za dveřmi se ozvalo, aby odstoupil ode dveří. To také pan Pavel učinil. Odstoupil doprava od dveří, mezitím se na rozkaz velitele zásahového týmu chystal jeden z příslušníků jednotky rychlého nasazení rozstřelit zámek. Po výzvě za pár vteřin přiložil zbraň ke dveřím v místě zámku, a to tak, že mířil šikmo doprava dovnitř. Poté vystřelil brokovým nábojem - 9 mm broky. V tom okamžiku ucítil muž na druhé straně dveří bolest v levém boku. Patrně ho zasáhl úlomek zámku. I on byl odveden na chodbu do přízemí, kde s ostatními stál. Na své zranění si nestěžoval a ošetřen byl až ve 4.25 hodin zdravotní sestrou. Jeho zranění si nevyžádalo pracovní neschopnost. V lékařské zprávě se uvádělo, že na levé straně hrudníku má exporiazi kůže na ploše 2-3 cm.   Ze svých pracovišť byli odvedeni i ostatní pracovníci, kteří řídí letový provoz. Asi dvacet minut byli drženi na chodbě, po této době byli někteří v doprovodu vojenských policistů puštěni na svá pracoviště, která mohli obsluhovat. Avšak před tím jim bylo na dvacet minut bráněno v provozování činnosti. V té době sice neměli k řízení žádné letadlo, ale teoreticky se mohlo kdykoliv stát, že by nějaké letadlo v nouzi potřebovalo jejich pomoc.   Mimo použití zbraně na řídící věži byla během zásahu použita zbraň ještě v jednom případě, a to na rozstřelení dozického zámku na mříži ve sklepních prostorách řídící věže. Za zamknutou mříží se objevil voják základní služby, který však nedbal výzev "policie otevřete" a vzdálil se od mříže někam dozadu s výkřiky, že je přepadli. Za mříží vedla dál chodba asi dva metry a potom odbočovala doprava. Rovně proti mříži byla betonová zeď. Zatímco byla nabíjena zbraň, velitel zásahové jednotky zvolal, aby nikdo nechodil k mříži, že bude odstřelován zámek. Potom byla přiložena brokovnice asi deset centimetrů od zámku pod úhlem padesát stupňů k zemi. Vystřeleno bylo nábojem S-ball. V místnosti asi deset metrů za záhybem se schovávali vojáci základní služby. Díky jejich dohledání bylo zřejmé, že nikdo z nich neutrpěl zranění.    Další skupina obsadila stojánku, kde mělo přistát vojenské letadlo L-410, které letělo na trase Mošnov-Bechyně-Hradec Králové-Mošnov. Skupina příslušníků URNA a vojenské policie držela vojáky na chodbě budovy, po přistání zadržela i posádku letadla. Zásah byl většinou prováděn tak, že všichni v objektu byli drženi na jednom místě, museli stát u zdi a hlídal je příslušník vojenské policie, zatímco příslušníci URNA povrchně prohledávali místnost.   Při přistání letadla L-410 se posádka v jednu chvíli nemohla dovolat na řídícího létání, předpokládala závadu na spojení, a proto zkoušela i jiné kanály. Spojení však bylo navázáno asi po pěti minutách a dispečer je navedl na přistání, zároveň byly posádce dodány všechny údaje potřebné pro přistání. Na přistávací ploše měl posádku očekávat voják, který je měl dovést na stojánku. Protože tomu tak nebylo, kapitán letounu vysadil technika letadla, který je na stojánku dovedl. Protože k letounu i potom nikdo nepřicházel byl technik vyslán, aby zjistil, co se děje. U budovy byl zadržen příslušníky URNA a stejně potom celý zbytek posádky - kapitán letadla a pilot. Na telefonní ústředně sloužil jeden vojín, v budově spali ještě další tři vojáci. Po půl jedné zvonil telefon, ale nikdo se v něm neozval. Pouze bylo tlumeně v sluchátku slyšet: "vojenská policie, všichni lehnout k zemi". Službu konající vojín tuto skutečnost oznámil dozorčímu útvaru. Stále je ještě na telefonní ústředně klid. Později se ozývá bouchání na dveře a výzvy, aby byly dveře otevřeny. Přes okno vidí vojín muže v maskách a nějakého vojenského policistu. Říká, že toto je režimové pracoviště a že je vpustit nemůže. Jde vzbudit spící vojíny a říká jim, co se děje, potom volá na velitelské stanoviště, kde mu sdělují, aby dveře otevřel a byl osobám za dveřmi nápomocen.   Muži v kuklách vtrhávají dovnitř a přikazují všem, aby si lehli na zem. Právě probuzení chlapci jsou nedostatečně oblečeni. Na zemi leží asi dvacet minut, hlídá je jeden maskovaný muž. Až když přicházejí ještě další maskovaní muži, dovolují jim, aby se oblékli. Potom jsou poklusem odvedeni k řídící věži mezi ostatní. Návrat na pracoviště jim umožňují až po třetí hodině ranní. Pracoviště mezitím hlídal nějaký voják, kterého poslal dozorčí útvaru.   Po krátké době se na letiště dostavil velitel útvaru plk. Pešta. Prohlédl si zplnomocnění generála Šrámka. Jako o jednu z prvních věcí požádal, aby mohl mluvit s posádkou letounu, která přistála. To mu bylo umožněno v doprovodu vojenského policisty. Na žádost plukovníka Pešty bylo posádce umožněno odebrat se domů a technické obsluze byla umožněna poletová prohlídka letadla. To bylo asi hodinu po přistání letadla. Náčelník štábu útvaru byl potom přítomen a nápomocen prohlídce letiště, která trvala téměř celou noc, ale probíhala více méně nesystematicky.   V průběhu noci byly některé letištní vojenské útvary vyzbrojeny ostrým střelivem s tím, že na letišti se pohybují muži v neznámých uniformách a s cizími zbraněmi!!!!   Ozbrojenými vojáky byly střeženy například park techniky, štáby útvarů a jeden z ubytovacích prostorů. Až později se velící těchto útvarů rozjeli s ozbrojeným doprovodem za velitelem útvaru plk. Peštou. Po vysvětlení a návratu k útvarům dali rozkaz k uklizení střeliva.   Tito funkcionáři neměli oprávnění uvést útvar do vyššího stupně bojové pohotovosti a opatření s ozbrojením prováděli jen na ochranu osob a jim svěřeného materiálu.
HRA KONČÍ
   Akce byla prováděna až do ranních hodin. Po příchodu zaměstnanců společnosti provozující letadlo Boeing-707  bylo prohlédnuto i toto letadlo. Celá prohlídka letiště byla negativní. Proto byla akce v deset hodin dopoledne ukončena, před tím však byla v sedm hodin ráno jednotka rychlého nasazení, která provedla zásah, vystřídána jednotkou, která přiletěla letounem JAK-40 z Prahy. Po ukončení akce příslušníci URNA a vojenské policie odletěli zpět do Prahy. V ranních hodinách se dostavili na letiště i pracovníci prokuratury, kteří přijeli z Prahy, ale k jejich činnosti nebylo dle jejich závěru důvodu. Proto také dopoledne odcestovali.   Po skončení akce, po telefonátu s ministrem Dobrovským, nechal shromáždit generál Šrámek funkcionáře útvaru, kde jim vysvětlil, že šlo o to, očistit jméno armády a za celou akci se jim jménem ministra omluvil.   Celá akce od začátku byla ze strany URNA provedena s naprostou profesionalitou. Tvrdší zacházení se všemi, s kterými přišla do styku, pramenilo z instrukcí, kdy každý na letišti, ať vojáci, nebo civilisti, byli pokládáni za potencionální pachatele, kteří jsou ochotni bránit svou věc všemi prostředky. Velitel útvaru rychlého zásahu mjr. Kvašňák se po skončení akce vyjádřil k jejímu průběhu. Konstatoval, že tato akce byla ze strany armády podceněna, a to zvlášť ze strany jejich nejvyšších činitelů. Především proto, že nebyly přes upozornění dodány žádné plány letiště, ani jména velitelů a rozmístění stráží, stejně jako jejich heslo. Z toho důvodu byla velice silná obava ze střetu s ozbrojenými členy strážní hlídky.   Přestože se předpokládalo, že se jedná o strategickou látku, nebyl nikdo vybaven ochrannými pomůckami. Selhala i následná činnost vojenské prokuratury.
EPILOG   30. srpna bylo prokuraturou zahájeno trestné stíhání ve věci obecného o rožení v souvislosti se zásahem na letišti Mošnov podle 180 odst. 1 trestního zákona.    Po záměrné dezinformaci, která tvrdila, že na letišti Mošnov se hledaly drogy a zbraně, ministr Langoš 4. září přiznává, že se hledala látka, která se nazývá "červená rtuť".   V pátek 22. listopadu bude o případu Mošnov informovat branné a bezpečnostní výbory Federálního shromáždění hlavní vojenský prokurátor plk. Kříženecký. Celý případ by měl být projednán a měly by být vysloveny konečné závěry. Tohoto jednání by se měli účastnit i ministři Langoš a Dobrovský.   "Případ Mošnova mne utvrdil v tom, že veřejnosti nesmějí být utajovány informace, na které má právo," řekl při jedné příležitosti ministr Langoš. Souhlasím s panem ministrem a i proto vznikl tento článek.
 
Autor Radek Nový Převzato http://www.presscont.eu/operace-cz.htm
 
 
 
 
 

satan
Offline
Členem od: 22.09.2010
Hymna ODS a Kalouska a jiných rypáků
  • Rudý včera, modrý dnes – já jsem zloděj z ODS

    Táta komouš - udavač – já na prachy vysavač!

    IQ tykve, modrý smích - s tunelem mi Topol pích!

    Sem tam pěkná provize – to je moje TOP vize!

    Já se za to nestydím – brzy škvarky uvidím!

    Po nás nejspíš potopa – za to může Evropa!

    Na všechno mám recept jistý – jen nevolte komunisty!

    Modrá šance - ty ji máš (s důchodem se neshledáš)!

    My jsme středem vesmíru – rakve budou na míru!

    Program,vize,ideje - ODS je naděje!

    Topolánek, Tluchoř, Bém – ještě něco rozkradem!

    To si pište.

Technik
Offline
Členem od: 30.06.2009
chování aspirantů AZ

http://www.novinky.cz/diskuse?id=229240&articleId=/zahranicni/svet/22673...
 
Opět jsem byl přesvědčen, jaký velitel, takový podřízený.
Prcek z takových lidí jistě musí mít radost. Nemůže se ale divit negativnímu postoji veřejnosti k AČR a AZ.
Tomu se říká "reprezentace na veřejnosti" trochu asertivity by neškodilo od člověka, který byl na vojně možná pár dní.V opačném případě doporučuji seanci s MUDr. Chocholouškem.
------------------------------------------------
Petr Iskra, Dolní Kounice
Čtvrtek, 3.března 2011, 10:37:48  |  Souhlasím |  Nesouhlasím | -64

Pane Cibulka o jemu podobní, žoldnář je člověk se zbraní, který se nechává najímat a nezáleží mu na ničem jiném, než kdo dá více. Je to svobodný člověk vázaný jen smlouvou o úkolu.Čeští a jiní vojáci samozřejmě dostávají svůj plat, ale hájí svoji zem a poslouchají rozkazy. Za nedlouho budu členem AZ. Jedinkrát mi řeknete žoldáku a udělám si výlet na Vysočinu. Pak skončí diskuze. Rozumíme si? 
-------------------------------------------------
A já bral plat nebo žold??? ono to je jedno, jsou to peníze, jako peníze a dělal jsem to, na co jsem měl kontrakt.Na ničem jiném mě ani kolegům nezáleželo.
O nějakém přesvědčení v AČR nemůže být v ani řeč. Bez příspěvku na bydlení se AČR nikdy nezprofesionalizovala a až zase peníze nebudou (příspěvek bude zdaněn) řada lidí odejde tam kde dávají více.

 

satan
Offline
Členem od: 22.09.2010
AZ? aspiranti, z toho bych strach neměl

Tihle ti aktivní hošani, a samozřejmně že ne všichni, člověk by měl bejt spravedlivej si myslí, že jsou velice důležití. Bodejž by ne, když za nimi stojí režisér co natočil film- no film vlastně nic moc.
Jen by mě zajímalo :
1. Jak je to s jejich nároky na výstroj,m kteeří vojáci u útvarů mají problém sehnat, a s jejich pravidelnopu obměnou jedekrát za 3 roky.
2. Aktivní zálohy snad spadají pod  naše slavná KVV ne??? Jen by mě zajímalo, jestli se někdy těchto institucí dotkla nějaké reorganizace. Jestli to jsou krajský tak tě bůh, tam je ukrytejch plukovníků, podplukasů a podobně. Možná ještě pamatujou OVS a z danýho institutu nevytáhli za svoji kariéru ani zadek.
Jsem zvědavej, co s nima udělá bílá kniha, když se likvidujou řady bojovejch útvarů.

panzerfranc
Offline
Členem od: 01.07.2010
AZ- Šedivého děti

Armádní zálohy, to jsou děti pana generála  Jiřího Šedivého. Měli vždy první poslední a zobali jsme jim z ruky. Jinak si pana generála vážím, jen nevím, proč odstoupil z komise pro přípravu zajisté potřebné Bílé knihy. Asi na to neměl žaludek!!!!!!!!!!