Jak nezaplatit vojákům a zabezpečit návštěvu prezidenta USA.

  Jistě si mnozí ještě vzpomenou, jakým způsobem armáda zajišťovala začátkem dubna 2009 návštěvu amerického prezidenta Baracka Obamy v Praze. Zabezpečení této návštěvy bylo ze strany armádního velení označeno jako tzv. nepřetržitý vojenský výcvik. Až trapně průhledným záměrem bylo nezaplatit těm, kdo se této akce zúčastní ani korunu a nedat jim ani minutu náhradního volna za dobu strávenou při zabezpečení této návštěvy.

  K tomuto sprostému, nemorálnímu a nečestnému jednání bylo tedy využito § 31 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,v platném znění, který zní:

  „Nepřetržitý vojenský výcvik
(1) Při nepřetržitém vojenském výcviku náleží vojákovi za každé ukončené 2 dny výcviku 1 den volna, který se poskytuje v den, který je jinak jeho dnem služby podle rozvrhu služeb.
(2) Nadřízený udělí vojákovi volno nejpozději do 6 měsíců od ukončení výcviku.“

  Žádné další bližší ustanovení, vysvětlující použití tohoto paragrafu, není ani v samotném zákoně o vojácích z povolání a ani v zákoně č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

  Morální skvost a vzor ostatním v naší armádě tedy pojal situaci následovně: za každé ukončené 2 dny výcviku 1 den volna. Dva dny, to je celkem 48 hodin. Nu což, uděláme to tak, že nepřetržitý výcvik bude trvat jen o něco málo méně, než oněch 48 hodin. Nařídíme tedy nepřetržitý výcvik třeba jen 47 hodin a je to. O odměně za nepřetržitý výcvik trvající méně, než dva dny, se žádný zákon nezmiňuje. Nedáme jim tedy ani plat, a ani to náhradní volno. Ó, jak jednoduché, že, milý Watsone. Jenomže opak je pravdou!

  Sekce personální Ministerstva obrany vydala 4. května 2005 Odborné nařízení (dále jen ON) číslo ONPers-2/2005, Jednotný výklad ustanovení hlavy čtvrté zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb. (výkon a doba služby). Toto ON se podle jeho prvního článku „…vztahuje na služební orgány a nadřízené vojáků z povolání (dále jen voják) v okruhu působnosti Ministerstva obrany.“

  Služebními orgány jsou podle § 2 odst. 5 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky a § 2 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci.

  To tedy znamená, že toto ON je závazné pro všechny velitele, náčelníky, ředitele a jiné vedoucí zaměstnance a tito jsou povinni se jím řídit.

  Nepřetržitým výcvikem se zabývá kapitola IX. ON, konkrétně články č. 39 a 40. Poslední věta článku č. 40 je naprosto jasná a její pochopení by snad i průměrnému vojákovi nemělo činit žádné větší potíže. Tato věta zní: „Při kratší době se pro určení platových nároků vojáka postupuje podle příslušných ustanovení zákona o platu.“ Jinými slovy, trvá-li „nepřetržitý výcvik“ méně jak 48 hodin, má voják nárok na plný plat za dobu výkonu služby, příplatek za práci přesčas, práci v noci, v sobotu a neděli.

  Armádní velení buďto nezná zmíněné ON (to by ale bylo opravdu na pováženou), nebo spoléhá na to, že ho neznají podřízení a ti, co ho snad znají, se neodváží protestovat, což je stejná nehoráznost.

  Nelze pominout, že na trapnou skutečnost o zajištění tak důležité návštěvy v ČR, jakou je návštěva prezidenta USA, formou „cvičení“ také upozornila TV NOVA. Svědeckými výpověďmi doložitelnou reakcí na tento fakt bylo osočování vojáků ze strany náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Ing. Vlastimila Picka. Za největší problém považoval to, jak si mohl někdo vůbec dovolit něco takového, jako je zveřejnění této skutečnosti. Neopomněl ale zároveň zdůraznit, že on nic, on muzikant. To jiní velitelé...

  Rozhodně se ale nejednalo o úlet velitele jednoho útvaru. Nařízení „cvičení“ muselo být vydáno některým z vyšších stupňů velení, jelikož se v tomto režimu cvičení nacházeli prakticky všichni vojáci zabezpečující tuto návštěvu nad rámec rozvrhu svých služeb.

  Zmiňovat zde hloupost samotného faktu, že zabezpečení návštěvy prezidenta USA pojalo armádní velení jako „výcvik“, snad ani nemá cenu. Je ale na zvážení, zda takovéto velení, dělající České republice mezinárodní ostudu, by nemělo být vyměněno.

 

  Doporučuji tedy všem těm, kteří se zabezpečení zmíněné návštěvy prezidenta USA zúčastnili, aby si na tento postup stěžovali a požádali písemně služebním postupem nadřízené o doplacení dlužné části platu.

 

  Co k tomuto dodat na samý závěr? Řekl bych to asi takto: „Je to hnus, velebnosti! Opravdový a nefalšovaný generálsko – plukovnický hnus!“

 

V příloze najdete výběr z Odborného Nařízení týkající se nepřetržitého vojenského výcviku.

 

Komentáře k tomuto článku je možno psát ve fóru webu.