Ministr obrany MUDr. Barták muž na svém místě, nebo jen loutka v rukou generálské lobby?

  Dne 1. srpna 2009 přinesla Mladá fronta Dnes rozhovor s ministrem obrany MUDr. Martinem Bartákem s názvem „Zatím ještě škrty přežijeme, ale…“. Z většiny rozhovoru je zřejmé, že pan ministr toho o armádě opravdu moc neví. Důkazem toho jsou především odpovědi na prvních sedm otázek. Ovšem největšími perlami jsou odpovědi na první čtyři.

  První otázka: „Pane ministře, letos museli vojáci zasahovat při povodních, které jsou stále častější. Je však armáda dostatečně připravena, aby mohla zasahovat na patřičné úrovni?"

  Jako příklad a důkaz připravenosti armády ministr Barták zmiňuje zásah vojenských vrtulníků (tedy více než jednoho – minimálně alespoň dvou) při železničním neštěstí ve Studénce v roce 2008.    „…Pamatujete na železniční neštěstí ve Studénce? I tam zasahovaly armádní vrtulníky, protože my máme techniku a lidi, kterou jiní nemají.“

  Jenomže při zmíněném železničním neštěstí ve Studénce nezasahovaly armádní vrtulníky ani třeba jen dva. Tam totiž nezasahoval armádní vrtulník dokonce ani jeden jediný, tedy vůbec žádný.

  Tohoto zcela zjevně nepravdivého tvrzení o nasazení armádních vrtulníků ve Studénce se dopustil i náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Ing. Vlastimil Picek v reportáži Markéty Dobiášové odvysílané dne 26.1.2009 v pořadu Reportéři ČT. Již tehdy v této reportáži byla prokázána neúčast armádních vrtulníků při pomoci postiženým při železničním neštěstí, a to prohlášením tiskového mluvčího 23. základny vrtulníkového letectva v Přerově pana Milana Kouřila.

  Zdá se, že armádnímu velení jedna ostuda týkající se Studénky nestačí, viz reportáž paní Dobiášové a pasáž týkající se zásahu u Studénky.

  Je s podivem, že po takovéto ostudě, naprosto v pohodě, vystoupí ministr obrany Barták v médiích a tento nesmysl opět prezentuje jako hotový fakt, kterým dokládá skvělou připravenost vrtulníkového letectva.

  V lednu 2009 tedy pan generál Picek tvrdil, že ve Studénce zasahoval vrtulník (jeden). Po půl roce ministr obrany tvrdí, že tam byly minimálně dva. Co nám budou říkat tito vrcholní armádní představitelé v době několikátého výročí této tragické železniční nehody? Že tam bylo nasazeno celé armádní vrtulníkové letectvo?

  Už jen z piety, úcty k postiženým a pozůstalým po obětech této tragické události by si mohli konečně tito lidé vstoupit do svědomí a přestat využívat toto neštěstí k prezentaci úspěšné pomoci armády civilnímu obyvatelstvu.

  Tedy pane ministře, Vaše sdělení publikovaná v článku Mf Dnes by snad za jiných okolností byla úsměvná. Jsou však trapná, neetická a k postiženým bezohledná. Měl byste se stydět a za svá faux-pas se omluvit!

  V odpovědích na druhou až čtvrtou otázku ministr Barták chce čtenáře přesvědčit o tom, že armáda se poučila z katastrofálních povodní v roce 1997 a 2002, že má dostatek techniky a personálu a výcvik je dostatečný.

  Realita je opět zcela jiná. Právě vrtulníkové letectvo je po reformních krocích ve velkých nesnázích a po posledním reformním kroku, se jenom s velkými personálními a materiálními problémy připravuje na misi v Afghánistánu. Nehledě k faktu, že tyto vojáky armáda povzbuzuje i tak, že hodlá zrušit Přerovskou leteckou základnu. Opět půjde nepochybně o zkvalitnění a zefektivnění chodu armády. Takový přístup již v minulosti mimo jiné zcela paralyzoval službu SAR, která je pro spolupráci letectva s IZS klíčová a je v současnosti nefunkční, viz článek: http://www.problemyvarmade.cz/povodne-na-morave.

  V rámci armádní reformy byla k 30.9.2008 zrušena 233. letka 23. základny vrtulníkového letectva zabezpečující službu LZS a SAR na stanovišti Líně u Plzně. Odešlo několik velice zkušených pilotů s mnohaletou zkušeností s prováděním záchranných prací. Naprostá většina z nich se zúčastnila záchranných prací právě při povodních v roce 1997 a 2002. Z této jednotky zůstalo jen malé torzo, začleněné do struktury 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely. Jednotka SAR na stanovišti Přerov byla zcela zdecimována převelením zkušených pilotů na Generální štáb již 1.8.2008.

  V současné době je služba SAR zabezpečována převážně personálem bez zkušeností a s téměř nulovým výcvikem. Na stanovišti SAR Přerov je v současnosti v pohotovosti vrtulník Mi-171Š, který v porovnání s vrtulníkem W-3A Sokol nelze označit za vhodný typ pro zabezpečení služby SAR a spolupráci s IZS. Je zarážející, že tento systém pan ministr označuje za bezproblémový.

  Je evidentní, že armádní velení pracuje se zcela zkreslenými informacemi, které jenom potvrzují fakt, že Česká armáda je zcela nefunkční moloch, který svoji nefunkčnost zakrývá pouze sofistikovaným a důmyslným lhaním. Reformní kroky byly připraveny za pomoci informací obdobného charakteru a dopomohli k jeho nesmyslné realizaci. Mnoho vojáků na tento až agitační a nepravdivý charakter prezentování armády reaguje znechucením. Realita, se kterou se vojáci při svém dennodenním životě setkávají, je zcela jiná, je velmi vzdálená od mediální prezentace pana ministra. Je s podivem, že čistku v armádě provádí právě takto (ne)informovaný ministr, který nebude v konečném důsledku za nic odpovědný. Jeho neinformovanost, s největší pravděpodobností záměrná, umožní v současnosti velmi podivné propouštění vojáků a specialistů v bojových jednotkách, ač dopředu deklaroval jejich nedotknutelnost. Již nyní je znám případ zcela zjevně šikanózního propuštění jednoho velice zkušeného pilota zabezpečujícího službu LZS na stanovišti Líně v západních Čechách, a to jen proto, že se brání proti porušování svých práv ze strany velení a poukazuje na neřád v armádě. Lze se téměř s jistotou domnívat, že budou propouštěni i absolventi vysokých vojenských škol i vojáci v bojových jednotkách. Tento proces řídí především Pražští personalisté, kteří již k tomuto účelu vydávají vybroušené a vyprecizované metodické pokyny k realizaci snižování stavů a velitelé koncových útvarů jsou povinni se jimi řídit. Samozřejmě, že personalisté z Prahy nedohlédnou na konec republiky a neuhlídají korektnost tohoto procesu. Ani nemohou. Za podpory takového toku informací se není čemu divit. Jako vždy to postihne ty vojáky, jenž se nemohou bránit. Je téměř jisté, že se opět zhorší poměr výkonných vojáků k těm, kteří na ně z bezpečných štábních lavic dohlížejí, samozřejmě v neprospěch výkonných jednotek.

  Jde pořád o stejný kolotoč deformování informací a překrucování faktů středním a vysokým managementem armády, který v konečném důsledku poškozuje armádu v očích veřejnosti tím, že realizuje nesmyslné reformy a umožňuje korupční chování a klientelismus důstojnického sboru, skrytý v nejvyšších patrech armády.

  Velmi znepokojující je fakt, že armádní velení a ministerstvo obrany je stále více a více odtrháváno od reality, a to by se u silového resortu nemělo tolerovat. Jediný, kdo tuto situaci může řešit, je pravděpodobně v této chvíli pouze zákonodárný sbor, jelikož samotná instituce ministerstva obrany se k tomu nemá. A resort by zajisté konečně po dlouhé době přivítal ve svém čele erudovaného odborníka, který je seznámen s procesy v armádě a je dostatečně průbojný k zvládnutí stávajícího neutěšeného stavu. Vláda odborníků, v případě armády, stále silně pokulhává.

  Na závěr lze jenom poznamenat, že pokud by naše armáda měla v současnosti k dispozici jaderný arzenál, třetí světová válka by byla nepochybně počata v české republice.

 

Jiří Kohout a Miroslav Pechát

 

Komentáře k tomuto článku je možno psát ve fóru tohoto webu.