Nezákonné prodlužování doby trvání služebního poměru za studium.

 

 

 

Tento článek je věnován pohledu na problematiku závazku vojáka setrvat ve služebním poměru po skončení studia na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně různých kurzů a studia v zahraničí, coby přípravy pro výkon služby, kterým si voják zvyšuje nebo rozšiřuje vzdělání využitelné pro služební zařazení související s výkonem současného nebo předpokládaného služebního zařazení.

Důvodem zpracování tohoto tématu je to, že služební orgány postupují v rozporu s ustanovením § 60 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, a chybně prodlužují závazek nad rámec stanovený zákonem. To pak vede ke značným problémům, do kterých se dostávají ti vojáci, kteří například žádají o zkrácení závazku, nebo dochází k problémům s účtováním mnohem vyšších částek za studium při nesplnění „závazku“.

Dobu setrvání ve služebním poměru u vojáků z povolání, kteří se připravují k výkonu služby studiem, a výše úhrady, kterou lze na vojákovi z povolání požadovat, pokud nesplní dohodu, upravuje Vyhláška Ministerstva obrany č. 265/1999 Sb., na základě zákonného zmocnění daného § 5 odst. 6 a § 60 odst. 6 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

Celý problém tkví v ustanovení § 1 odst. 2 věty druhé Vyhlášky MO č. 265/1999 Sb., které je v rozporu s ustanovením § 60 odst. 1 věty druhé zákona č. 221/1999 Sb. Ustanovení § 1 odst. 2 věty druhé Vyhlášky MO č. 265/1999 Sb. totiž posouvá počátek běhu doby setrvávání ve služebním poměru po skončení studia dále, než jak stanoví § 60 odst. 1 věta druhá zákona č. 221/1999 Sb. Ustanovení vyhlášky, jako podzákonné právní normy, je tedy v rozporu se zákonem.

Abych se vyjádřil zcela srozumitelně: studuje-li voják na náklady armády, bere na sebe závazek setrvat ve služebním poměru po stanovenou dobu. Počátek této doby se ale vždy musí počítat od okamžiku skončení studia, a nikoli o tuto dobu prodlužovat závazek dosavadní. Závazky (včetně závazků za studia) se nesčítají! Počátek nově vzniklého závazku k setrvání ve služebním poměru (za studium) nenavazuje na konec závazku předchozího. Závazky k setrvání ve služebním poměru se neřetězí. Každý závazek plyne samostatně bez ohledu na závazky jiné, přičemž plynutí doby závazku nastává po skončení studia.

Na tomto místě je ještě třeba upozornit na rozdíl mezi dobou trvání služebního poměru (závazku) vzniklého na základě projevu vůle občana vstoupit do služebního poměru (Dohody o vzniku služebního poměru vojáka z povolání) a závazku vojáka setrvat po dohodnutou dobu ve služebním poměru po skončení studia na základě „Dohody o zvýšení nebo rozšíření vzdělání“. Do služebního poměru se voják povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let, a dobu trvání služebního poměru může služební orgán na základě písemného souhlasu vojáka měnit (§ 5 odst. 4 zákona č. 221/1999 Sb.). Závazek k setrvání ve služebním poměru po skončení studia je dán na základě „Dohody o zvýšení nebo rozšíření vzdělání“ (§ 60 zákona č. 221/1999 Sb.). Tyto dva rozdílné „závazky“ je nutno rozlišovat.

Aby bylo zcela zřejmé, o jaký rozpor mezi Vyhláškou MO č. 265/1999 Sb. a zákonem o vojácích z povolání se jedná, uvedu znění jejich jednotlivých ustanovení.

V § 60 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb. se stanoví: „Služební orgán uzavře s vojákem, který si zvyšuje nebo rozšiřuje vzdělání využitelné pro služební zařazení související s výkonem současného nebo předpokládaného služebního zařazení dohodu, kterou se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Voják se zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich část, a to i tehdy, zanikne-li vojákovi služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v jeho průběhu.“

Z předchozího je zřejmé, že zákon zcela jednoznačně stanoví počátek běhu doby (po skončení studia), po kterou se voják zavázal setrvat ve služebním poměru. Totéž stanoví Vyhláška MO č. 265/1999 Sb. ve svém § 1 odst. 2 větě prvé, která zní: „Plnění povinnosti k setrvání ve služebním poměru po skončení studia nastává prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po skončení studia.“ Avšak hned následující věta druhá vyhlášky popírá větu prvou téhož paragrafu a téhož odstavce. Tato věta zní: „Nebyla-li splněna dřívější povinnost k setrvání ve služebním poměru, pak plnění dohodnuté doby nastává až prvním dnem následujícím po splnění této dřívější povinnosti.“ Ustanovení věty druhé je ale v rozporu se zákonem, neboť posouvá počátek doby setrvání ve služebním poměru dále, než za dobu po skončení studia. Zákon č. 221/1999 Sb. ve svém § 60 odst. 1 stanovil počátek doby setrvání ve služebním poměru naprosto jednoznačně a bezvýjimečně - po skončení studia.  Ustanovení rezortní vyhlášky nemůže stanovit počátek doby setrvání ve služebním poměru jinak, než jak stanoví zákon!

Ustanovení věty druhé § 1 odst. 2 Vyhlášky MO č. 265/1999 Sb. působí také poněkud „divným“ dojmem, uvědomíme-li si i tu skutečnost, že výraz „po skončení studia“ se objevuje hned v odstavci prvním paragrafu prvého, a co se rozumí skončením studia je přesně stanoveno v odstavci čtvrtém téhož paragrafu. Úplné znění vyhlášky, včetně barevného zvýraznění jednotlivých ustanovení, najdete v příloze pod článkem.

 

A nyní několik příkladů, k čemu dochází při aplikaci rozporného ustanovení vyhlášky.

1)

Voják je povolán do služebního poměru ke dni 19.8. 2000 s tím, že k tomuto datu se stává zároveň studentem Vysoké vojenské školy (dále jen VVŠ). Doba trvání služebního poměru je stanovena na základě „Dohody o vzniku služebního poměru vojáka z povolání“ na dobu 10-ti let. Zároveň je služebním orgánem s vojákem uzavřena „Dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání“ podle Vyhlášky MO č. 265/1999 Sb. na dvojnásobek doby trvání studia (doba studia je 59 měsíců, dvojnásobek je tedy 9 let a 10 měsíců). Studium VVŠ voják skončil v měsíci červnu 2005. Prvním dnem následujícího měsíce (1.7.2005), podle ustanovení vyhlášky, začíná běh závazku k setrvání ve služebním poměru za studium v trvání 9 let a 10 měsíců. Služební poměr by měl skončit ke dni 30.4.2015. Služební orgán ale vydal rozhodnutí o stanovení doby trvání služebního poměru s tím, že služební poměr zanikne dnem 30.6.2020. Je zjevné, že služební orgán stanovil počátek běhu „závazku k setrvání ve služebním poměru“ ke konci předchozího, 10-ti letého „závazku“. To je sice v souladu s ustanovením věty druhé § 1 odst. 2 Vyhlášky MO č. 265/1999 Sb., ale v rozporu s ustanovením § 60 odst. 1 věty druhé zákona č. 221/1999 Sb., kde je jasně stanoveno, že běh závazku „za studium“ začíná „po skončení studia“. Rozdíl v době trvání služebního poměru stanoveného služebním orgánem podle § 1 odst. 2 věty druhé Vyhlášky MO č. 265/1999 Sb. a trváním služebního poměru podle § 60 odst. 1 věty druhé zákona č. 221/1999 Sb. je celých 5 (pět) let!

Výše uvedený příklad je zcela konkrétní případ nejmenovaného vojáka (viz přílohy pod článkem), který si v současné době podal žádost o propuštění ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. k) zákona č. 221/1999 Sb. ke dni 30.11.2011. Vzhledem k tomu, že dotyčný voják nesplní zcela svůj závazek setrvat ve služebním poměru po dohodnutou dobu po skončení studia, bude muset zaplatit poměrnou část nákladů za studium. Problém tomuto vojákovi vznikne se stanovením doby, za kterou bude muset platit za nesplněný závazek k setrvání ve služebním poměru po skončení studia. Podle nesprávně stanovené doby závazku k setrvání ve služebním poměru (podle vyhlášky), by voják splnil závazek jen v trvání 1 roku a 7 měsíců a musel by platit poměrnou část nákladů za dalších 8 let a 3 měsíce. Ve skutečnosti ale voják splní (k 30.11.2011) závazek v trvání 6 let a 7 měsíců a musel by platit poměrnou část nákladů již jen za 3 roky a 3 měsíce. Pokud za studium VVŠ lze na vojákovi požadovat náhradu ve výši 265 500 Kč, pak služební orgány budou nesprávně požadovat po vojákovi zaplacení 222 750 Kč. Ve skutečnosti však lze podle zákona na vojákovi požadovat náhradu nákladů za studium pouze ve výši 87 750 Kč. Rozdíl mezi požadovanou částkou a skutečnou výší pohledávky bude celých 135 000 Kč.

Jak se tomuto bránit? Lze předpokládat, že služební orgán vydá rozhodnutí o zaplacení nákladů za studium za dobu nesplnění závazku k setrvání ve služebním poměru. Proti tomuto rozhodnutí bude potřeba podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů od doručení rozhodnutí s tím, že voják v odvolání poukáže na rozpor ustanovení vyhlášky a zákona o počátku běhu závazku k setrvání ve služebním poměru a s tím související i nesprávné stanovení poměrné části nákladů, které lze na vojákovi požadovat za nesplnění závazku. Pokud odvolací orgán nevyhoví odvolání, bude se muset voják bránit žalobou na přezkum rozhodnutí služebního orgánu soudem, podanou ve lhůtě 30-ti dní od doručení rozhodnutí o odvolání. Příslušným soudem bude Městský soud v Praze, Hybernská 18.

 

2)

Voják již dříve uzavřel dohodu o trvání služebního poměru do 30.6.2008. V květnu 2003 ale uzavřel dohodu o rozšíření vzdělání za studium v čtyřměsíčním kurzu anglické frazeologie (5.5.2003 - 4.9.2003). Za toto studium mu vznikl závazek setrvat ve služebním poměru po skončení studia pětinásobek doby studia (20 měsíců), tedy do 31.7.2005. V roce 2004 voják uzavřel další dohodu o rozšíření vzdělání, tentokrát za zdokonalovací kurz anglického jazyka (10.9.2004 – 23.11.2004). Za toto studium mu vznikl závazek setrvat ve služebním poměru po skončení studia pětinásobek doby studia (15 měsíců), tedy do konce února 2005. V roce 2005 voják uzavřel další dohodu o rozšíření vzdělání, tentokrát ve velitelském kurzu v USA (18.3.2005 – 15.8.2005). Za toto studium mu vznikl závazek setrvat ve služebním poměru po skončení studia pětinásobek doby studia (25 měsíců), tedy do 30.9.2007. Při správném (souladném se zákonem) stanovení počátku doby setrvání ve služebním poměru po skončení studia není vůbec zapotřebí vojákovi prodlužovat služební poměr, jelikož voják si svoji povinnost setrvat ve služebním poměru po skončení studia splní v rámci svého původního služebního závazku. Chybným stanovením počátku doby setrvání ve služebním poměru po skončení studia (dle ustanovení věty druhé § 1 odst. 2 Vyhlášky MO č. 265/1999 Sb., kdy dochází k řetězení závazků) byl ale vojákovi nesprávně prodloužen služební poměr až do 30.6.2013. Rozdíl mezi trváním obou závazků je 5 (pět) let!

Může nastat situace, že voják si požádá o zkrácení doby trvání služebního poměru. Služební orgán této žádosti ale nevyhoví s odkazem na čl. 19 odst. 2 Rozkazu ministra obrany č. 85/2010. Čl. 19 odst. 2 RMO zní: „Při zkrácení doby trvání služebního poměru u vojáka, který plní povinnost k setrvání ve služebním poměru stanovenou podle vyhlášky č. 265/1999 Sb. na základě dohody o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, nesmí nově stanovená doba trvání služebního poměru uplynout dříve, než tuto povinnost splní.“

Ve skutečnosti ale nic nebrání tomu, aby služební orgán žádosti vojáka vyhověl, protože jeho povinnost setrvat ve služebním poměru vypršela k 30.9.2007.

 

Závěrem:

Služební orgány sice v souladu s vyhláškou, avšak v rozporu se zákonem, doby závazku k setrvání ve služebním poměru sčítají, resp. počátek nového závazku k setrvání ve služebním poměru začínají počítat až po splnění závazku předešlého. To ale nelze! Každý závazek k setrvání ve služebním poměru je nutno počítat od skončení studia, ke kterému se závazek vztahuje!

 

Pokud byl některý voják poškozen nesprávným prodloužením doby trvání služebního poměru (z důvodu nesprávného stanovení povinnosti k setrvání ve služebním poměru po skončení studia), měl by se obrátit na příslušné služební orgány (nejlépe na samotného ministra obrany, viz § 2 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb. a dostupná judikatura) s žádostí o zkrácení doby trvání služebního poměru.

Pokud byl někdo poškozen nesprávným stanovením výše úhrady za nesplnění závazku k setrvání ve služebním poměru po skončení studia, měl by požádat o vrácení části zaplacené úhrady, opět nejlépe samotného ministra obrany.

 

 

Komentáře k tomuto článku můžete psát ve fóru tohoto webu.