Normativní výnos Ministerstva obrany č. 17/2009 podepsaný Ing. Františkem Padělkem

Mičurinství legislativců z rezortu obrany zplodilo nepoživatelný zmetek. Ve snaze zabránit odchodům z armády těm, kteří mají čest a hrdost a kterým se dělá špatně od žaludku při pohledu na armádu a její velení, naroubovali na kmen normativního výnosu shnilou větvičku.

Představte si, že se zamyslíte nad tím, kam všehoschopné armádní velení pod neschopnými ministry dovedlo armádu. Začne se vám dělat nevolno, motat hlava a třást ruce. V té chvíli jste si zrovna prohlíželi osvědčení o přístupu k utajovaným informacím. Roztřesenýma rukama nešťastnou náhodou přetrhnete osvědčení, upadnete na zem a jak vám bylo nevolno potřísníte zbytky osvědčení. Výsledkem je, že je poškozena celistvost osvědčení a údaje jsou nečitelné.

Protože pohled na současný stav armády je skutečně deprimující zážitek, který i na jinak zdravém člověku zanechá hluboké stopy, nejste schopni se z toho zážitku vzpamatovat a nejste ani schopni si proto požádat o vystavení nového osvědčení.

Armáda vás z výše uvedených důvodů musí propustit ze služebního poměru. Podle zákona se všemi výsluhovými náležitostmi. Jenže to se nehodí do krámu rezortnímu vedení. To dělá vše pro to, abyste odešli jen s polovinou výsluhy a proto zapojí do akce špičkové rezortní mozky. Jenže ouha, ono s tím nelze nic dělat, tedy pokud se má dodržet zákon.

Jenže dodržování zákonů se v armádě nenosí a Listina základních práv a svobod je zde také jen plevel. Povolal se tedy do boje proti právu v armádních kruzích známý borec JUDr. Míč Urin a bylo hotovo. Tedy zdánlivě.

Armádní velení až příliš spoléhá na to, že vojáci mají strach se domáhat svých práv soudní cestou. Doufám, že jako příklad obrany svých práv pro ostatní vojáky může být 53 žalob a jedna ústavní stížnost podaná na nečestné a nemorální armádní velení.

 

K Normativnímu výnosu Ministerstva obrany č. 17/2009, postup při personální práci s osobami, které nesplňují podmínky přístupu k utajovaným skutečnostem z 23 dubna 2009.

I.

Článek č. 27 kapitoly 7 Normativního výnosu Ministerstva obrany č. 17/2009 z 23. dubna 2009 Postup při personální práci s osobami, které nesplňují podmínky v přístupu k utajovaným informacím (dále jen NV) je v rozporu s platným právním řádem a ústavním pořádkem ČR a to především v té části, kde se stanoví že:
1) „…nařídí mu nadřízený písemně, aby tak neprodleně učinil.“
2) „b) u vojáka z povolání zpracuje nadřízený podle právního předpisu kariérové hodnocení, jehož závěrem může být nezpůsobilost vojáka z povolání pro další výkon služby.“

II.

Především je třeba si uvědomit, že zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, v platném znění, upravující vznik, změnu, zánik a obsah služebních poměrů vojáků z povolání, je veřejnoprávní kodex. To také konstatoval zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ve svém usnesení Konf 51/2004 – 9 ze dne 4. května 2005.
Z ustanovení § 2 odst. 5, §3 odst. 4 a 6 zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, v platném znění a § 2 odst. 1 a 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání je zřejmé, že velitelé, náčelníci a jiní vedoucí zaměstnanci jsou ve vztahu k podřízeným nositeli veřejné moci. Tuto skutečnost je potřeba si uvědomit při posuzování vztahů mezi nadřízeným a podřízeným, tedy výkonu pravomoci nadřízených uplatňované vůči podřízeným.
Platí, že státní (veřejnou) moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, přičemž každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá (čl. 2 odst. 3 a 4 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod) .
Nadřízený tedy může vůči podřízeným uplatňovat svou pravomoc pouze v rozsahu své působnosti, v souladu se zákony a vojenskými předpisy (čl. 51 Základního řádu ozbrojených sil České republiky Zákl-1).

III.

Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání (a ani žádný jiný zákon) v žádném ze svých ustanovení nestanoví vojákovi jako jeho povinnost splnit kvalifikační předpoklady a požadavky. Takovouto povinnost nestanoví ani § 48 zákona o vojácích z povolání. Stejnou povinnost nestanoví ani žádná podzákonná norma.

Zákon č. 221/1999 Sb. ve svém § 3 stanoví podmínky pro povolání do služebního poměru. § 3 odst. 2 písm. b) zmocňuje Ministerstvo obrany vyhláškou stanovit kvalifikační předpoklady pro služební zařazení při povolání do služebního poměru. Touto vyhláškou je Vyhláška Ministerstva obrany č. 221/2007 ze dne 14. srpna 2007, kterou se stanoví kvalifikační předpoklady pro služební zařazení vojáků z povolání. Podle § 1 vyhlášky „Kvalifikačním předpokladem je vzdělání stanovené pro výkon služby v příslušném služebním zařazení.“

Hlava druhá zákona č. 221/1999 Sb., průběh a změny služebního poměru, v § 6 odst. 3 hovoří o tom, že „Voják je služebně zařazován podle splněných kvalifikačních předpokladů…..“.

Voják je služebně zařazován na systemizovaná místa. Zásady tvorby systemizovaných míst jsou stanoveny v rozkaze ministryně obrany č. 20/2007 ze dne 10. srpna 2007. Článek č. 7 rozkazu stanoví pro jednotlivá systemizovaná místa mimo jiné, i uvedení údajů ohledně kvalifikačního předpokladu, údaje o kvalifikačních požadavcích a údaj o stupni utajení.
Rozkaz ministra obrany č. 36/2002 z 3. září 2002, v platném znění, Průběh služby vojáků z povolání, v článku č. 28 stanovuje následující: „Služebním zařazením vojáka se rozumí jeho určení k výkonu služby na systemizovaném místě. Každé systemizované místo má přesně stanoveny kvalifikační předpoklady, které musí voják splňovat, aby mohl být na systemizované místo služebně zařazen. Kromě toho lze stanovit pro služební zařazení i plnění kvalifikačních požadavků.“

Podle článku č. 30 RMO č. 36/2002 představují kvalifikační požadavky zpřesňující vyjádření úrovně kvalifikace, která se požaduje pro výkon služby na systemizovaném místě. V personálním pohovoru ohledně zařazení vojáka na systemizované místo se voják vyjádří, zda se zavazuje splnit kvalifikační požadavky a velitel útvaru se zavazuje, že pro jejich splnění vytvoří potřebné podmínky.

Normativní výnos Ministerstva obrany č. 37/2006 z 14. listopadu 2006, v platném znění, Personální bezpečnost v rezortu Ministerstva obrany, stanoví v článku č. 23 písm. d) zaměstnanci povinnost požádat Úřad o vydání nového osvědčení a to toliko v případě jeho odcizení nebo ztráty. Článek č. 23 však spadá pod kapitolu č. 3 „podmínky přístupu fyzické osoby k utajované informaci stupně utajení DŮVĚRNÉ, TAJNÉ nebo PŘÍSNĚ TAJNÉ.“

Z výše uvedeného je zřejmé, že splnění kvalifikačních požadavků a předpokladů je toliko podmínkou pro zařazení na systemizované místo. Pokud se týče povinností splnění kvalifikačních požadavků a předpokladů, jedná se povinnost pro služební orgány, zařazovat na systemizovaná místa ty vojáky, kteří tyto podmínky splňují. V žádném případě se nejedná o povinnost vojáka tyto podmínky splňovat, pokud se ke splnění nezavázal. Povinností nadřízeného je umožnit vojákovi požadavky splnit.

Kvalifikační požadavky jsou stanoveny vyhláškou MO č. 221/2007 Sb.. Kvalifikační předpoklady jsou stanoveny rozkazem MO č. 20/2007.

Ke splnění kvalifikačních předpokladů a požadavků se může voják toliko sám zavázat, a to z toho důvodu, že jejich splnění závisí na vůli toho, kdo na sebe takový závazek převzal. To se však nedá říci ohledně získání osvědčení k přístupu k utajovaným informacím, jehož vydání je zcela v kompetenci NBÚ.

Závazek k získání osvědčení a zároveň i udržení jeho platnosti na sebe voják z výše uvedených důvodů nemůže převzít, a proto nemůže být získání osvědčení a udržení jeho platnosti nadřízeným nařizováno.

Je třeba zdůraznit, že osvědčení samo o sobě nemůže být pro svoji povahu považováno za kvalifikaci, kdy tento pojem je vnímán jako zvyšování úrovně znalostí a dovedností.

IV.

Platnost osvědčení fyzické osoby také zaniká podle § 56 odst. 1 písm.e) (ohlášením jeho odcizení nebo ztráty), písm. f) (takovým poškozením, že zápisy v něm uvedené jsou nečitelné nebo je porušena jeho celistvost) a písm. g) (změnou údajů v něm obsažených) zákona č. 412/2005 Sb..

V případě, že dojde k právní skutečnosti, kterou je zánik platnosti osvědčení fyzické osoby podle předchozího odstavce, tato osoba, nepožádá-li o vydání nového osvědčení, které nahrazuje osvědčení původní, přestává být způsobilá pro výkon služby v dosavadním služebním zařazení, vyžadující toto osvědčení. S touto právní skutečností spojuje zákon č. 221/1999 Sb., zcela konkrétní právní následek. Tímto následkem je (pokud pro tuto osobu není podle zvláštních právních předpisů možné jiné zařazení), že tato osoba musí být propuštěna ze služebního poměru a to podle § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 221/1999 Sb.. Postup pro propuštění ze služebního poměru je stanoven NV v kapitole č. 6 články č. 22 až 26.

Účelem článku č. 27 NV je pokus vytvořit jinou, další právní skutečnost, a to nezpůsobilost pro další výkon služby na základě závěrů služebního hodnocení, jejímž právním následkem má být propuštění ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. h). Je nutno konstatovat, že by se jednalo o další, následnou, zcela zjevně účelově a uměle vytvořenou právní skutečnost, která pouze vychází z té původní, a bez níž by ani nemohla nastat. To je ovšem zcela evidentní pokus o obcházení zákona, a proto je toto jednání v rozporu s platným právním řádem ČR.

V.

Článek č. 27 NV stanoví, jak má postupovat nadřízený vojáka, u nějž došlo k zániku platnosti osvědčení fyzické osoby a o nové osvědčení nepožádal. Tomuto vojákovi má být písemně nařízeno o toto nové osvědčení požádat. V případě, že tak neučiní, má nadřízený zpracovat kariérové hodnocení, jehož závěrem může (ale tedy ani nemusí) být nezpůsobilost pro další výkon služby.

Zákon č. 221/1999 Sb. přenechává úpravu postupu při služebním hodnocení a jeho hlediscích právnímu předpisu nižší právní síly – vyhlášce (§ 17 odst. 3). Touto vyhláškou je „Vyhláška Ministerstva obrany č. 262/1999 Sb. ze dne 5. listopadu 1999 ve znění vyhlášky č. 138/2005 Sb., o postupu při služebním hodnocení vojáků z povolání a jeho hlediscích“.
Článek č. 27 NV přímo odkazuje na § 5 odst.1 písm. e) vyhlášky č. 262/1999 Sb.. Pojmovým znakem ustanovení zmíněného paragrafu vyhlášky ale je dlouhodobost a mnohost negativního jednání vojáka. Je tedy vyloučeno pouze na základě jednoho jediného nesplněného, a to zcela specifického (a také nezákonného) nařízení, zpracovávat kariérové hodnocení a to ještě navíc s předjímaným možným závěrem, tedy nezpůsobilostí pro další výkon služby.

 

Závěrem si dovolím poradit těm, na které by nadřízení chtěli použít tento právní paskvil, aby si okopírovali uvedený text a použili jej při odvolání proti jakémukoli rozhodnutí v předmětné věci nebo jako stížnost.

 

Přílohy tvoří:

- Normativní výnos č. 17/2009 - zmiňovaný článek č. 27 je na poslední straně dokumentu.

- Vyhláška MO č. 262/1999 Sb..

- Výběr z ustanovení zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání.

- Usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů Konf 51/2004 – 9 ze dne 4. května 2005.

 

 Komentáře k tomuto článku je možno psát ve fóru webu.