Osobní příplatek - nenároková složka platu?

 

V tomto článku se budeme zabývat osobním příplatkem především ve vztahu k jeho nárokovosti. Řekneme si, co to osobní příplatek je a uvedeme konkrétní právní úpravu. To vše proto, že ohledně osobního příplatku, především jeho snižování nebo odejímání, panuje mnoho nejasností, a především zvůle nadřízených služebních orgánů. Dále pak také proto, že od 1.1.2011 bude docházet u mnoha vojáků k „přesunům“ ve služebním zařazení, změnám hodnosti a v návaznosti na tyto skutečnosti i ke změnám v zařazení do platových tříd.

 

Co je to ten osobní příplatek a k čemu slouží?

Pokud se podíváme např. do „Příručky pro personální a platovou agendu“ zveřejněnou na webu Ministerstva práce a sociálních věcí, dozvíme se jen, že „Osobní příplatek je nenároková platová složka“.

K čemu slouží osobní příplatek je zřejmé z § 12 zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech (týká se dle jeho § 1 jen vojáků z povolání). Tedy: „K ohodnocení náročnosti práce a dlouhodobě dosahovaných kvalitních výsledků vykonávané práce lze zaměstnanci poskytnout osobní příplatek. Podmínky a maximální výši stanoví prováděcí předpis vydaný podle § 23.“ Ve zmíněném § 23 zákona se ohledně osobního příplatku pod odst.1 písm. d) dozvíme, že „ Vláda stanoví nařízením… … podmínky pro poskytování osobního příplatku a jeho maximální výši podle § 12“.

Výše uvedené nařízení vlády nese označení č. 565/2006 Sb., o platových poměrech vojáků z povolání. Zde je osobní příplatek upraven v § 8 takto: „(1) Vojákovi, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých služebních výsledků nebo plní větší rozsah služebních úkolů než ostatní vojáci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je voják zařazen. (2) Vojákovi, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává činnosti zařazené do desáté až šestnácté platové třídy, a vojákovi, který plní úkoly zpravodajských služeb a je vynikajícím odborníkem, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je voják zařazen. (3) Zaměstnavatel může zvýšit, snížit, popřípadě odejmout osobní příplatek v závislosti na plnění podmínek stanovených v odstavcích 1 a 2.“

 

Nejdříve se podíváme na onu „nenárokovost“ osobního příplatku.

Osobní příplatek je skutečně nenároková složka platu, ovšem jen do chvíle jeho přiznání. Poté se stává složkou nárokovou, a to do té doby, dokud zaměstnanec (voják) splňuje podmínky, za kterých mu byl osobní příplatek přiznán. Zde odkážeme na znění § 8 odst. 3 nařízení vlády č. 565/2006 Sb. (viz výše). Pokud tedy voják stále dlouhodobě dosahuje velmi dobrých služebních výsledků nebo plní větší rozsah služebních úkolů než ostatní vojáci, nelze mu již jednou přiznaný osobní příplatek snížit, nebo odejmout.

K  potvrzení výše uvedeného uvedeme citaci z rozhodnutí Nejvyššího  správního soudu  čj. 4 As 84/2006 – 62 ze dne 29. června 2007: „Z tohoto pohledu je především významné rozlišením, zda požadované plnění (osobní příplatek, pozn. redakce PVA) představuje platový nárok, který je zaměstnavatel povinen poskytnout, jestliže zaměstnanec splní stanovené předpoklady a podmínky (zda jde o tzv. nárokovou složku platu), nebo zda jde o takovou složku platu, na kterou vzniká nárok – bez ohledu na splnění dalších předpokladů a podmínek pro její poskytnutí – až na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání (zda se jedná o tzv. nenárokovou složku platu). Tato nenároková složka platu je tedy charakteristická tím, že bez rozhodnutí zaměstnavatele má tato složka platu povahu nároku pouze fakultativního. Tuto povahu však ztrácí v okamžiku, kdy zaměstnavatel rozhodne o přiznání tohoto nároku zaměstnanci. Po takovém rozhodnutí (kdy a zda je učiní, záleží jen na úvaze zaměstnavatele) se povaha tohoto nároku mění, neboť jsou splněny všechny podmínky pro poskytnutí této složky platu a zaměstnavatel je povinen takovýto nárok (složku platu) zaměstnanci poskytnout. Fakultativní složka platu se tedy v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání stává složkou platu nárokovou (obligatorní) a takto vzniklý nárok na plat (část platu) lze následně zcela nebo zčásti zrušit (odebrat, odejmout), jen jestliže to umožňuje příslušný právní předpis a pouze budou-li splněny podmínky v něm stanovené.“

Je tedy zřejmé, že služební orgán nemůže snížit nebo odejmout osobní příplatek, vojákovi již jednou přiznaný, podle momentální nálady, ale za přesně daných podmínek (§ 8 odst. 3 nařízení vlády č. 565/2006 Sb.). Služební orgán může osobní příplatek snížit nebo odejmout jen v tom případě, že voják již nedosahuje dlouhodobě velmi dobrých služebních výsledků nebo neplní větší rozsah služebních úkolů než ostatní vojáci, případně již není vynikajícím a všeobecně uznávaným odborníkem.

Pokud služební orgán přiznává vojákovi osobní příplatek (zvyšuje, snižuje, odjímá), musí tak učinit „rozhodnutím“ které musí obsahovat odůvodnění (§ 20a zákona č. 143/1992 Sb.). I zde použijeme citaci z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, tentokrát čj. 3 Ads 86/2008 – 80 ze dne 26. srpna 2009: „Každé rozhodnutí služebního funkcionáře ve věci osobního příplatku příslušníka musí být řádně odůvodněno, neb je rozhodnutím konstitutivní povahy, a na rozdíl od deklaratorního rozhodnutí o nárokových příplatcích zakládá novou právní situaci. V odůvodnění rozhodnutí o osobním příplatku musí služební funkcionář uvést, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě nichž rozhodoval. Je nezbytné, aby rozhodnutí vycházelo z prokazatelných důkazních prostředků, které přesvědčují nejen adresáta rozhodnutí, ale i odvolací orgán o věcné správnosti změny osobního příplatku. To platí nejen o situaci, kdy je osobní příplatek odnímán nebo snižován, ale i o situaci, kdy je osobní příplatek rozhodnutím přiznáván nebo zvyšován. I když to zákon výslovně nestanoví, o změně osobního příplatku (zvýšení, snížení nebo odejmutí) příslušníka rozhoduje služební funkcionář v závislosti na plnění podmínek stanovených pro jeho přiznání.“


 

Shrnutí:

Osobní příplatek, jako nenároková složka platu, se stává složkou platu nárokovou okamžikem jeho přiznání. Odejmout nebo snížit lze osobní příplatek pouze za situace, kdy voják přestal splňovat podmínky pro jeho přiznání. Služební orgán osobní příplatek snižuje (přiznává, odejímá, zvyšuje) odůvodněným rozhodnutím. Takovéto rozhodnutí služebního orgánu je soudně přezkoumatelné ve správním soudnictví podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (viz uvedená judikatura Nejvyššího správního soudu).

Ještě zde upozorníme na skutečnost, že žaloba proti takovémuto rozhodnutí musí být podána do 30-ti dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí (§ 151 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání). Právní moci nabývá rozhodnutí marným uplynutím lhůty k podání řádného opravného prostředku proti takovému rozhodnutí (je-li opravný prostředek přípustný), jinak doručením rozhodnutí.

 

Vzhledem ke změnám, ke kterým bude u některých vojáků docházet od 1.1.2011, poznamenáme, že zprotivení se vojáka nadřízenému, formální změna služebního zařazení, změna hodnosti atd. není zákonným důvodem ke snížení nebo odejmutí osobního příplatku. Jediným důvodem ke snížení osobního příplatku by mohla být situace, kdy voják pobírá příplatek v maximální výši a bude nově zařazen do nižší platové třídy.

Pokud by se v některých případech stalo, že vojákovi bude snížen či odejmut osobní příplatek z jiných než zákonem (a prováděcím předpisem) stanovených důvodů, nechť se obrátí na relevantní advokátní kancelář nebo na redakci PVA přes kontaktní formulář s žádostí o radu, jak proti takovému rozhodnutí postupovat.

 

Komentáře k tomuto článku můžete pasát ve fóru tohoto webu.