Rozhovor s ministrem obrany MUDr. Martinem Bartákem v Mf Dnes 1.8.2009

 
Datum: 01.08.2009
Autor: VILIAM BUCHERT
Zdroj: Mladá fronta DNES
Strana: 10
Rubrika: Sobotní rozhovor

Zatím ještě škrty přežijeme, ale...

Ministr obrany Martin Barták o tom, zda armáda může dál a dál snižovat výdaje a zda jsou vojenské zakázky průhledné

Když hodně prší a voda se rozlije, vojáci jsou voláni na pomoc. Je tomu tak vždy, když státy mají problémy. V jiných dobách je armáda, i když u nás má v současnosti celkem dobré jméno, považována za molocha, který jen „požírá“ peníze. Je tomu tak? Na to odpovídá ministr obrany Martin Barták.

* Pane ministře, letos museli vojáci zasahovat při povodních, které jsou stále častější. Je však armáda dostatečně připravena, aby mohla zasahovat na patřičné úrovni?

Přírodní katastrofy jsou čím dál častější a armáda je tady mimo jiné od toho, aby při podobných nepředvídatelných příležitostech byla schopna zasáhnout. Pamatujete na železniční neštěstí ve Studénce? I tam zasahovaly armádní vrtulníky, protože my máme techniku a lidi, kterou jiní nemají.

* Ale změnilo se pojímání toho, jakou roli hrají vojáci při domácích katastrofách?

Samozřejmě. Od velkých povodní v roce 2002 se změnilo fungování integrovaného záchranného systému. Bohužel v těchto případech je nejlepším poučením to, co se stalo, i když to bylo jakkoli hrozné a špatné.

* Letošní povodně nebyly sice plošné jako v letech 1997 či 2002, alemá armáda po všech škrtech dostatečné kapacity a možnosti, aby i v budoucnosti zasahovala pružně a dobře na několika místech najednou?

Má. Dostatek lidí, prostředků i výcvik. Před lety vznikly vojenské záchranné prapory právě na základě těch velkých povodní. Jenže armáda nemá primární úkol zasahovat při přírodních katastrofách. Může však při nich provádět vysoce speciální akce – například za použití vrtulníků, které mají i vybavení, jež není běžně dostupné, máme i těžkou techniku, kterou nemá nikdo a nikdo je nemůže použít tak jako my.

* Já to myslím jinak, zdali to vůbec ještě máme?

Všechno máme!

* Vždyť se říkalo, že ty záchranné prapory byly zrušeny.

Ne, prošly změnami. Vznikly záchranné roty, v nichž je několik set specialistů. A jeden celý prapor včetně techniky přešel pod hasiče. Techniku tím využijeme častěji.

* Není to málo lidí pro případ domácí přírodní pohromy?

Můžeme nasadit deset až patnáct tisíc lidí, když bude potřeba.

* Ve světě se vede diskuse, k čemu má dnešní armáda vlastně sloužit. Zda nemá být ještě více využívána právě při pomoci civilistům vedle samozřejmé funkce, že bojuje či zajišťuje mír?

Ona ale přece slouží civilistům.

* Občas to vypadá, že někdy slouží hlavně sama sobě. Že se udržuje v určitém stavu, do kterého je zvenčí těžké proniknout a pochopit ho. Že veřejnost by ji asi raději viděla, jak pomáhá při povodních, než jak zasahuje v Iráku.

U české veřejnosti má armáda velmi dobré jméno, a to se neoháním žádnými průzkumy, které to potvrzují. Samozřejmě, že vojáci jsou více na očích, když pomáhají zvládat následky povodní, než když jsou v Afghánistánu či Kosovu. Tam je Češi registrují, jen když se dostanou do potíží a je nějaká nehoda.

* Každý den slyšíme ve zprávách, jak roste schodek rozpočtu, jak krize ještě bude pokračovat a jak se musí všude šetřit. Neohrožují škrty funkčnost armády?

Neohrožují, protože šetříme kvůli škrtům už čtyři či pět let, možná i víc. Jenže teď jsme v situaci, že škrty jsou tak zásadní, že některá opatření se musí dělat ihned. Naše země má velmi ambiciózní plány, jak má armáda vypadat, ale to se myslelo, že budeme podle dohod v NATO mít na armádu dvě procenta rozpočtu. Což skutečně nemáme.

* Kolik je to dnes?

Kolem 1,3 procenta a uvidíme, jestli to tak zůstane. Mezi zeměmi Aliance nás to řadí do dolní poloviny, i když na dně nejsme.

* Škrtá a omezuje se i v jiných evropských zemích?

Jistě. Polsko, Slovensko, Maďarsko, celé Pobaltí zásadně škrtaly a snižovaly počty svých vojáků a mnohé projekty byly zrušeny či odloženy.

* Rozumím tomu tak, že plány, které se už dlouhé roky objevují, jak má vypadat armáda, byly od začátku spíše jen na papíře, protože na to nebyly peníze?

Na to se zeptejte někoho jiného, proč to tak bylo. Za poslední dva roky jsme neměli takové výdaje, aby to plány ohrozilo. Ale předtím nebylo jasné, jaké jsou hlavní priority, nebyly jasné hlavní programy. Pokud bylo kdysi zřejmé, že se některé věci nedařilo plnit, tak je otázkou, proč zde vedení ministerstva zůstávalo. Na druhou stranu, když se má šetřit a škrtá se, tak vojáci jsou první na ráně, protože se jedná logicky často o větší balík než jinde.

* Co jste si stanovili vy jako hlavní úkoly?

Aby se dříve rozhodlo o zahraničních misích, což se podařilo dohodnout. Chtěli jsme, aby mise prošly, a ony prošly. Měli bychom mít na misích politický konsenzus, to nejsou mise armády, ale České republiky! Chceme mít jasno také v ekonomických věcech až do roku 2012, aby se nemuselo dál škrtat. Nechceme pořád rušit nové a nové projekty. Nehodláme také pořizovat nové věci, které nebudou mít přímou souvislost s tím, co je pro nás nejdůležitější. A to je mít schopnost a možnost zasahovat v nutných případech doma, to byly například povodně, a chceme splnit závazky v Severoatlantické alianci. Přitom vůbec nezastírám, že se v minulosti nakoupila i technika, která nemá v armádě plné využití.

* Co to je konkrétně?

Já jsem to nenakupoval ani jako náměstek, ani jako ministr. Máme některé druhy techniky, které nemůžeme nasadit v mezinárodních operacích, dokonce ani doma moc ne.

* Co to je?

Neřeknu.

* Proč?

Nejsem za to zodpovědný. Ať na tu otázku odpoví jiní.

* Navíc si stačí vymyslet jakoukoli částku, která se dá při nákupu moderní techniky utratit. Donekonečna asi nebudeme používat samopal Kalašnikov?

Pozor, kalašnikov je skvělá zbraň. I když spíše už používáme americkou automatickou pušku M-4. Říkám však jasně, že škrtat se donekonečna skutečně nedá. Můžeme s omezeními plnohodnotně fungovat do roku 2012 tak, jak je to naplánované, ale škrty se nemohou prohlubovat.

* A nebudou se prohlubovat? Situace se mění každým okamžikem. Před časem se objevila v Lidových novinách informace, že se zruší tankové vojsko právě kvůli penězům?

Ne. To si někdo vymyslel. Ten článek nebyl podložený vůbec ničím. Neuvažujeme v současné době o rušení jakéhokoliv druhu vojska. A doufám, že škrty nepůjdou tak daleko, aby to funkčnost armády nějak ohrozilo.

* Na chvilku odbočím. Jak si vlastně stojí naši vojáci v porovnání se světem?

Pokud vím, tak vy jste byl u našich vojáků v Afghánistánu i Kosovu. Mají tam dobré jméno a v některých směrech i výborné výsledky. Odborná hodnocení o nich říkají, že jsou velmi dobře vycvičení, disciplinovaní a dnes už i jazykově zdatní. Nebylo to jednoduché změnit, zejména u jazyků... Bez jazyků jste ale na misích ztracení, to ví každý.

* Pořád se však objevují články a informace, že některá technika našich vojáků například v Afghánistánu je nevyhovující.

A víte, že já bych si také uměl představit, že by to bylo v tomto směru lepší. Jistěže nemáme všechno to, co tam mají Američané. To se pořád točíme kolem toho, kolik na to dáme peněz. Ale opakuji, co už jsem říkal – předtím se nakoupily i některé věci, o kterých já bych rozhodl jinak.

* Veřejnost často vnímá armádu jako černou díru, kam proudí peníze bez ohledu na potřeby. Že v ní mizí miliardy. Co děláte s kontrolou zakázek, aby už nemizely peníze a aby se už nepsaly zprávy, že armáda se tuneluje a že se v ní i krade. Jak to chcete změnit?

Nejdříve – některé věci v armádě nikdy nebudou veřejné, to musí občané pochopit. Neexistuje to nikde na světě. Dávno to samozřejmě není tak jako před rokem 1989, kdy bylo tajné vše a nikdo se nemohl přiblížit ani k plotu. Utajení se však nesmí prezentovat tak, že není možné nic v armádě kontrolovat, že nemá být pod veřejnou kontrolou. Vůbec ne.

* Ptal jsem se, jak chcete zaručit, aby byly například zakázky přidělovány průhledně.

Je to jedna z našich nejvyšších priorit. Nevím, proč pořád vzniká nějaké mystično o tom, co armáda má a co kupuje. Dám příklad – proslavené stíhačky Gripen. Lze přece doložit, proč se tak drahá technika koupila, jak se využívá, co se s ní dělá a jestli byl ten nákup v porovnání s něčím jiným výhodný, či nikoli. Tomu se nikdo nebrání. Říkáte černá díra? Já chci, aby to černá díra, pokud si to někdo myslí, už nikdy nebyla.

* Pořád mi neodpovídáte, jak to chcete udělat?

Pyramida se staví postupně. To snad každý ví. Doufám, že to každý ví. Musíme mít proto zcela jasné zadání a musíme vědět, jakémáme splnitelné ambice v české armádě. Podle toho budeme kupovat techniku. Měli bychom si říci, čeho chceme dosáhnout v příštích pěti letech a kolik to bude stát. Všechno, co do toho nezapadne, buď omezíme, nebo zrušíme.

* Máme to chápat tak, že nebudete nakupovat bez rozmyslu cokoli a že zakázky budou průhledné a veřejnosti doložitelné?

Chápete to správně. Nebudou se kupovat věci, které nejsou potřeba, ale ani věci, které nebudou odpovídat vysokému standardu. Dá se to dělat jen s nějakým dlouhodobým výhledem, nemůže se to pořád měnit. Ale víte, jaká je u nás politická situace.

* K tomu připomínám, že pyramidy mají tajná místa. Aby to nebyly ty černé díry.

Nechci žádné černé díry. Chci, aby vše bylo pod přísnější kontrolou. Tomu já se nebráním.

* Jeden příklad k zakázkám. Některé informace hovoří například o tom, že miliardová zakázka na obrněné transportéry neproběhla podle pravidel, že byla zlobbovaná a nadhodnocená. A že za vlád ČSSD ji měl ovlivňovat lobbista Surňak a za vlád ODS Marek Dalík.

Rozhodnutí o nákupu pandurů učinila minulá vláda ČSSD v roce 2006. V následném období neměly na rozhodování o dalším průběhu zakázky vliv žádné vnější zásahy.

* Velkou bouři vyvolaly letos zahraniční mise, zejména ta v Afghánistánu. Sociální demokraté a komunisté se na ni netvářili vstřícně. To pro vojáky není ideální stav pro budoucnost, když nevědí, na čem budou.

Je to vždy politické rozhodnutí, v naší zemi o tom nemůže nikdo pochybovat. Jenže nemůžeme nechávat vojáky v nejistotě a na holičkách. Veďme o tom polemiku, diskutujme, ale učiňme rozhodnutí vždy s předstihem, ne až poté, co termín mise vypršel. To je velmi nešťastné.

* Přijde mi jako hodně slabý argument tvrzení, že když jsme spojenci v NATO, že musíme být automaticky v Afghánistánu. Mělo by to být sofistikovanější zdůvodnění, nemyslíte?

Myslím. Já to nevidím tak jednoduše, jak si možná myslíte. Ale my od vstupu do NATO v roce 1999 nejsme sami, jsme v Alianci. Sdílíme s ní stejné obavy a hodnoty jako ostatní členské země. A Afghánistán je ohrožením bezpečnosti z důvodu rozsáhlých možností výcviku radikálů či třeba z důvodu velké produkce narkotik, která pak putují i k nám.

* Námitka proti afghánské misi, a myslím, že je reálná, zní: ta země se nedá zpacifikovat, nikomu se to nepodaří, a je to tudíž plýtvání penězi, u kterého navíc zbytečně umírají alianční vojáci.

Historie svědčí o mnoha věcech a je nutné se z ní poučit. Kdo nezná dějiny, většinou není úspěšný. Ale… Kdo populisticky vznáší tuto kritiku? Teoreticky je jistě zajímavé si o tom povídat, ale něco jiného jsou praktické zkušenosti, po jejich získání se pohled mění.

* Byl jsem v Afghánistánu několikrát, poprvé v roce 1996, kdy se moci chopil Taliban, a moje praktická zkušenost je, že šance sice vždy existuje, ale ta země je spíše nezvladatelná. Jsem kvůli tomu populista?

Vy nejste politik, argumentujete jinak. Navštívil jste i naši speciální jednotku v afghánských horách a sám víte, že odvádí skvělou práci.

* Odvádí, ale vy zase víte, jak těžko se vysvětluje rodičům či manželkám smrt vojáka, který padne v Iráku či Afghánistánu. Pod vlivem ztrát pak celé národy z bojišť prchají. Je Západ vlastně ještě schopen bojovat? Ubývá mu k tomu podle všeho chuť, vůle a odhodlání.

Je to vždy hodně politováníhodné, když vojáci i civilisté umírají. Ta druhá část otázky je filozofická a vysvětlení by zabralo celé hodiny. Řeknu to jinak – viditelný pokrok v Afghánistánu existuje, stávající mise NATO je nesporně pozitivní a hlavně se stále více orientuje na rekonstrukci země.

* Vy nejste voják, ale politik. Co si myslíte o americkém radaru v Brdech, o který se sváděly tak tuhé boje, ale zdá se, že nakonec nic být nemusí.

Pohled na radar a celou protiraketovou obranu je zatížený populismem, politickými názory. Existuje hrozba, proti které se máme bránit? Já si myslím, že existuje, tak se braňme. A jakým způsobem se proti ní budeme bránit? Je jednou zmožností protiraketová obrana? Je, tak na ní pracujme. Včetně radaru. Ať jeho kritici dokážou, že neexistuje žádná hrozba týkající se vývoje nejrůznějších raket ve světě. Nic takového nedokázali. Výsledky voleb a poslední vývoj v Íránu neukazují, že by byl vývoj raket a jaderného programu této země zastaven.

* Blíží se volby, vy nekandidujete za nikoho. Chtěl byste, pokud by bylamožnost, zůstat ve funkci ministra? Lépe řečeno, pokračovat tím v politice?

Nevylučuji, že bych se mohl podílet na nějaké další činnosti obranné a bezpečnostní politiky. Záleží hodně na výsledku voleb. Nejsem ale zatím ještě rozhodnutý o svém angažmá po volbách.

„Některé věci v armádě nikdy nebudou veřejné, to musí občané pochopit...“