Snad až příliš drahé slovní perly ministra obrany MUDr. Martina Bartáka.

  V sobotu 1. srpna 2009 jsem si v deníku Mf Dnes přečetl rozhovor Viliama Bucherta s ministrem obrany MUDr. Martinem Bartákem. Nevěřil jsem svým očím a vzhledem ke skutečnosti, že jsem službou v armádě strávil jednadvacet let svého života a zároveň se nepovažuji za podprůměrně inteligentního člověka, jsem zděšením doslova zalapal po dechu.

  Jistě to všichni muži dobře znají. Přijdete do společnosti a spatříte krásnou a smyslnou ženu. Řeknete si, to je ona, to je ta pravá, s tou bych se chtěl seznámit a strávit zbytek života. Jenže tyto myšlenky vás velmi rychle opustí poté, co ji přestanete vnímat jen pohledem a ona na vás promluví a vyjeví své myšlenky. Po chvíli raději odejdete a budete se po zbytek večera věnovat jen sice nehezké, zato však mlčenlivé lahvi alkoholu.

  Ne že by si snad někdo ministra obrany Bartáka spletl s krásnou ženou. Nicméně přečtení si jeho rozhovoru v Mf Dnes v byť jen průměrně inteligentním a armády znalém člověku vyvolá obdobné nepěkné pocity.

  Z téměř celého rozhovoru je patrné, že tento člověk neví o armádě skoro nic. A to několik let byl poradcem místopředsedy ODS Petra Nečase pro otázky bezpečnostní a obranné politiky, poradce předsedy Výboru pro obranu a bezpečnost PSP ČR a od 8. září 2006 do 7. května 2009 první náměstek ministra obrany.

  Komentář k jeho výrokům ohledně nasazení armády při pomoci civilnímu obyvatelstvu, konkrétně nasazení armádních vrtulníků při železničním neštěstí ve Studénce z loňského léta a dostatku techniky, lidí a jejich vycvičenosti si můžete přečíst na jiném místě našeho webu. Jako jedinou omluvou pro pana ministra by snad bylo to, že mu mohl nesmysl o výskytu armádních vrtulníků při železničním neštěstí ve Studénce nakukat sám náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Ing. Vlastimil Picek. Když se neskutečně ztrapnil a znemožnil v reportáži paní Markéty Dobiášové on, ať se ztrapní také i někdo jiný a na jeho ostudu se zapomene?

  To, co v rozhovoru pan ministr Barták sděluje ohledně záchranných praporů, je více než úsměvné. Pro naši armádu měly asi mnohem menší cenu než folklórní soubor Ondráš, a tak také skončily. Tedy v nicotě. Při příštích povodních bude zřejmě tedy tento soubor objíždět postižená místa spolu s psychology. To občané jistě velmi ocení. Není nad to si vísknout a poskočit na mokrých trámech a taškách, toho času na úrovni podlahy vchodu do domu, v těsném objetí s tanečním mistrem psychologem.

  Ovšem největší šok a úděs ve mně vyvolala odpověď na předposlední otázku. A to je také hlavní důvod, proč píši tento článek a řadím ho do této kategorie na tomto webu. Pro přesnost uvedu celou otázku i s odpovědí pana ministra:

  Viliam Buchert: „Vy nejste voják, ale politik. Co si myslíte o americkém radaru v Brdech, o který se sváděly tak tuhé boje, ale zdá se, že nakonec nic být nemusí.“

  Martin Barták: „Pohled na radar a celou protiraketovou obranu je zatížený populismem, politickými názory. Existuje hrozba, proti které se máme bránit? Já si myslím, že existuje, tak se braňme. A jakým způsobem se proti ní budeme bránit? Je jednou z možností protiraketová obrana? Je, tak na ní pracujme. Včetně radaru. Ať jeho kritici dokážou, že neexistuje žádná hrozba týkající se vývoje nejrůznějších raket ve světě. Nic takového nedokázali. Výsledky voleb a poslední vývoj v Íránu neukazují, že by byl vývoj raket a jaderného programu této země zastaven.“

  Dovolím si pana ministra parafrázovat jeho vlastní zdrcující a „odzbrojující“ logikou:
Je pan M.B. nesvéprávný blázen, proti kterému se máme bránit? Já si myslím, že ano, tak se braňme. A jakým způsobem se máme proti němu bránit? Je jednou z možností zbavit ho funkcí a svéprávnosti? Je, tak na tom pracujme. Včetně izolace v ústavu. Ať jeho zastánci dokážou, že není blázen a není hrozbou pro společnost. Nic takového nedokázali.

  Pozn. autora: Shoda s iniciály Martina Bartáka je čistě náhodná. Byla vybrána počítačem se softwarovým vybavením v řádu desítek milionů dolarů v naprosto průhledném výběrovém řízení. Pravdou ale také je, že kdokoli jiný v okolních státech vlastní podobný program a počítač, pořídil ho od stejného výrobce minimálně za polovinu mnou vynaložené částky. 

  Nebo to napíši ještě jinak a poněkud jednodušeji:
Já si myslím, že stát X je banda teroristů. Jako důkaz pro svá tvrzení navrhnu to, že nikdo přeci nedokázal, že stát X je množinou mírumilovných beránků. Navrhuji proto preventivní kobercové mírové bombardování.

  Zvrácenost a neskutečnou hloupost této argumentace snad již dále není třeba rozvíjet a každý s průměrným intelektem si nakonec udělá svůj vlastní úsudek.

 

  Rezort obrany měl od roku 1990 již pěknou řádku ministrů-politiků. Ministrů-odborníků však jako šafránu.

  Vzpomeňme například ministra - odborníka na „protivzdušnou obranu“, který si snad jako jediný na světě může připsat částečný sestřel dopravního letadla krátkou kulovou zbraní. To zřejmě již ani Jupiter a Mars nebyl v nějaké divné vzájemné poloze, to si musela tato nebeská tělesa o sebe pořádně „škrtnout“.

  Nebo třeba ministr obrany, chlubící se tím, že nebyl na vojně, protože měl modrou knížku.

  Ministryně obrany – pěnice. Zřejmě vynikající startovní pozice pro průnik na americké country nebe. Kam se hrabe Nashwille proti Praze, že?

  Ministr obrany – lékař. S přesností neurochirurga se dvěma atestacemi skutečně ťal do živého, v tomto případě ale spíše bohužel.

 

  Kdo bude příští ministr obrany? Veterinář, houslový virtuoz, blonďatá herečka, nebo snad hradní šašek? U posledně zmíněného kandidáta bych ale měl ty nejmenší obavy. Vždyť mnohé naše krásné české pohádky jsou důkazem o nadprůměrném intelektu těchto hradních bavičů.

 

 Komentáře k tomuto článku je možno psát ve fóru tohoto webu.