Systém, jednotlivci a 4. brn.

  Foto: Martin Adamec, MF Dnes

 

  Systém, jednotlivci a 4. brn

 

  V tomto článku přinášíme dopis některých příslušníků 4. brigády rychlého nasazení. Zveřejňujeme jej v plném znění tak, jak přišel k nám do redakce. Za důležité považujeme upozornit na tu skutečnost, že dopis byl zaslán ještě mnohem dříve, než v médiích propukla kauza některých příslušníků této jednotky ohledně symbolů SS na jejich přilbách.

 

„Dobrý den,

Již delší dobu sledujeme Vaše internetové stránky o problémech v armádě a v rubrice „pozemní vojsko“ stále nemáte žádné podněty na článek. Jsme skupina nespokojených vojáků 4.brigády rychlého nasazení, kde je problémů opravdu hodně, ovšem vojáci se bojí persekucí ze strany nadřízených... Ani my nemůžeme napsat svoji totožnost a nemůžeme nikoho jmenovat. Rádi bychom Vás informovali a zároveň požádali o právní pomoc v následujících záležitostech.

- Personální záležitosti –

V zákoně o platových poměrech vojáků z povolání se píše o kvalifikaci, kterou musí splňovat a platové třídě ve které je daný voják zařazen. V šesté a sedmé platové třídě stačí kvalifikace „vyučen“ na osmou a devátou platovou třídu je min. požadavek střední škola s maturitou. Je možné, že určití velitelé družstev v osmé platové třídě maturitu nemají a ani nemají snahu si ji dodělat. Týká se to nemalé části velitelů. Sami sloužíme na velitelských postech, aby nedošlo k omylu, že jsme vojáci na základních funkcích, kteří si stěžují na svého velitele. V dnešní době, kdy i městská policie požaduje maturitu je tento stav zarážející.

- Osobní ohodnocení –

Je možné aby velitel roty rozdělil veškeré osobní mezi pár vyvolených? V našem případě je to „kamarádšoft“ největšího kalibru. Tady je opět zarážející, že někteří velitelé družstev mají osobní ohodnocení ve výši poloviny platového tarifu nového příslušníka AČR. Chápeme, že by to bylo možné, kdyby daní jedinci dosahovali absolutně nejlepších výkonů a zdaleka převyšovali ostatní. V našem případě mluvíme o velitelích, kteří nemají maturitu, nemají ani základní znalosti cizích jazyků a fyzicky ani zdaleka nepřevyšují průměr.

- Odměny –

Chceme se Vás zeptat, zda je velitel roty oprávněn rozdat  odměny v řádu statisíců mezi pár svých kamarádů (shodou náhod stejným velitelům jak uvádíme výše)?? Toto jednání už zavání korupcí ve stylu: „ Já ti dám sto kapříků a ty mi jich padesát schováš.“ Má toto jednání nějakou oporu v zákoně nebo je to čistě záležitost velitele, čímž se nám odkrývá obrovský prostor pro korupční jednání??

- Tělocvik –

Další problém který pálí vojáky, kteří mají zájem o zvyšování fyzické kondice. Jen z doslechu víme, že v zákoně je psáno, že každý voják má právo na čtyři hodiny individuální tělesné přípravy týdně. Je to pravda?? Protože v „elitní“ 4.brn. celé dny místo cvičení plejeme trávu. Tělocvik máme jen nárazově a to řízený téměř ve smyslu zničit vojáky a nikoliv systematicky rozvíjet fyzickou kondici. Nadřízení chtějí výsledky na různých přezkoušeních fyzické a profesní zdatnosti, ale naše jediná možnost trénovat je v osobním volnu.

- Přesčasy –

Tady můžeme plynule navázat na předchozí větu. I to osobní volno nám krátí jak se dá. Ráno musíme být v práci přesně v sedm, pracovní dobu oficiálně končíme ve čtyři hodiny, ale často se stává že ještě o čtvrt na pět musíme v maskáčích poslouchat výsledky nic neříkající porady. Každý týden tímto způsobem nadděláme další hodinu zdarma. Přitom kdybychom chtěli odejít za minutu čtyři, tak se hned vystavujeme potrestání. Může nás tímto způsobem velitel zdržovat po pracovní době?

- Profesní přezkoušení z plavání –

Jak je možné že po nás velitelé požadují přezkoušení z plavání aniž bychom předtím měli jedinou hodinu plavání? Chápeme, že se dělá přezkoušení např. z topografie poté co jsme byli několik hodin školeni v této problematice. Ale jak je možné že chce někdo přezkušovat něco co nás nikdy neučil?? Přezkoušení máme splněno, ale jsou mezi námi tací kteří neumí tak dobře plavat. Jedná se nám o problém celku a ne jednotlivce. Prostě nechápeme smysl tohoto vojenského zaměstnání. Vrchol všeho je, že ten kdo chce splnit toto přezkoušení si ještě musí zakoupit plavky (bermudy, které všichni vlastní jsou zakázány), poté zaplatit vstup na bazén a pak se konečně může pustit do tohoto nesmyslného přezkoušení, nesmí mu ovšem vadit, že je vyhrazena pouze jedna dráha a tudíž musí plavat v řadě. To že je okolním civilistům jen pro smích je už jen třešnička na dortu.

- Taktika –

Veškerá taktika kterou cvičíme nemá nic společného s moderním vedením boje. Celé roky cvičíme jen přískoky po louce tam a zpět. Reálné situace jako boj v zastavěných oblastech a kolony se cvičí minimálně. I přes naši situaci jsme měli možnost školení od specialistů z bývalého SOGu nebo speciálních sil, kteří byli naším velením odmítnuti s tím, že máme vlastní specialisty a tudíž si vystačíme sami. Realita je ovšem taková, že nikdo z brigády nemá žádné bojové zkušenosti a brigáda nepředstavuje žádnou elitní složku. Brigáda se neustále na veřejnosti prezentuje jako elitní složka, přitom bere každého kdo na KVV přijde, ba dokonce se nováčci přednostně posílají do 4.brn, protože má neustále podstav a největší odchodovost.

- Střelby –

Náš výcvik ve střelbě připomíná pouťovou estrádu. Jednou za měsíc vystřelíme 10 nábojů ze samopalu, ostřelovači na družstvech nestříleli téměř rok. Na bojových střelbách na cvičeních sice munice máme hromady, ale naše střelba je silně neefektivní z důvodu nedostatečné střelecké přípravy. Opět jako při tělocviku, kdo chce mít dobré výsledky chodí po pracovní době na úkor svého času a peněz na střelnice.

Nevíme, jestli něco z toho co jsme Vám napsali použijete, každopádně je tu plno důvodů k zamyšlení o funkčnosti AČR. Osud 4.brn nám není lhostejný, ba právě naopak, ale s touhle fraškou by se mělo už něco dělat.

 S pozdravem nespokojení vojáci 4.brn“

 

Snažili jsme se ověřit některé informace v dopise obsažené a podařilo se nám kontaktovat jednoho z příslušníků této jednotky, který si, pro normálního člověka a vojáka v činné službě ze zcela pochopitelných důvodů, nepřál být jmenován. Že tytéž důvody asi stále nechápe ministr obrany Barták a armádní velení je celkem příznačné. Inu, komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí. Nebo snad chytrému napověz, hňupovi dopověz?

 

Z informací tohoto vojáka vyplynulo, že obsah dopisu vychází ze skutečností praktikovaných u této jednotky. Dokonce jsme se dozvěděli i spoustu dalších zarážejících skutečností, které by vydaly na další samostatný článek. Jen namátkou zmíníme, že stěžovat si na cokoli služebním postupem nemá téměř význam. Střední velitelský stav si podle tvrzení vždy ohlídá, aby nikdo z „kolegů“ neměl potíže. Ze stížnosti se pak stává bumerang, který silným úderem „vyléčí“ stěžovatele.

Za pozornost a zveřejnění však stojí vyjádření tohoto vojáka na adresu pana plukovníka Procházky. Ten je popisován jako velmi přísný a náročný velitel, avšak jako férový chlap, který se o své vojáky stará a je schopen a ochoten se za ně vždy postavit.

Hodnocení pana plk. Procházky je sice jen subjektivní názor jednoho z mnoha vojáků této jednotky, avšak vzhledem k tomu, že nezveřejňujeme jméno onoho vojáka, lze pochybovat o tom, že by snad cílem bylo si u velitele „šplhnout“.

 

 Závěrem snad jen malé zamyšlení nad selháním systému a jednotlivců.

Z dostupných informací a vzhledem ke známým okolnostem je možno pochybovat o tom, že by vojáci nosící symboly SS na přilbách byli příslušníci či sympatizanti nějakého náckovského hnutí. Jejich selhání by bylo možno posuzovat jako selhání jednotlivců a to, co udělali, jako neskutečnou blbost, za kterou se platí. Je faktem, že média si na nich zgustla a „udělala si na nich číslo“. K tomu se pak přidaly ostatní hlavy pomazané (bohužel spíš něčím smradlavým), ministrem obrany počínaje a všelijakými aktivisty bojujícími proti téměř veškerému neřádu lidstva konče. Výsledkem pak již jen byla veřejná poprava vojáků Čermáka a Matonohy jen pár dnů poté, co byli prohlášeni za hrdiny a ministrem obrany k potvrzení této skutečnosti vyznamenáni. Dalo by se říci, že divadelní představení mělo úspěch, i krev tekla, a kdo měl lístek do první řady i kopnout do mrtvoly si mohl. To vše ještě před tím, než „zasedl soud“!

 

Systém (a na slovo SYSTÉM klademe zvláště velký důraz), kde ruka ruku myje, vrána vráně oči nevyklove, kde naprosto spolehlivě funguje bumerangový efekt jakýchkoli stížností, kde není možno se dovolat svých práv, kde velitelé porušují právem chráněné zájmy vojáků je živnou půdou pro jakákoli další selhání, a to i selhání mnohem většího rozsahu.

Jako nejzávažnější lze poukázat na to, že tento systém je dlouhodobě budován a udržován při životě právě těmi nejvyššími veliteli, představiteli armády a ministerstva. Na zakrývání a neřešení problémů se z velké části podílí jak inspektor AČR, tak i inspekce ministra obrany a v neposlední řadě i Vojenská policie.

 Těžko se ale cokoli na tomto stavu změní, když nejvyšším vojákem je bezskrupulózní člověk s až neuvěřitelným deficitem morálky a cti pan generál Vlastimil Picek, z božího dopuštění náčelník Generálního štábu AČR.

 O neschopnosti a možná i neochotě ministrů obrany cokoli řešit je škoda mluvit.

Dokud bude jakýkoli ministr naslouchat jen hlasu „jednotlivců“ z armádního velení, ušmudlaných morální špínou, a nedopřeje sluchu také „svým vojákům“ v poli, nic se nezmění a média budou i nadále armádní průšvihy tahat na světlo jako králíky z klobouku.

 

Komentáře k tomuto článku je možno psát ve fóru tohoto webu.