Výsluha versus právní stát

Poslední vývoj na politické scéně a vznik díla nazvaného koaliční smlouva, vyvolává v ozbrojených a bezpečnostních sborech velké vlny vášní. Není se čemu divit. Bez jakýchkoli předchozích systémových opatřeních bude opět první na raně samotný voják, hasič nebo policista. Je evidentní proč. Nemůže se proti tomuto rozhodnutí bránit. Občané zajásají. Ovšem tuší, co je bezpečnostní politika státu a o co se opírá nelehká služba příslušníků těchto ozbrojených a bezpečnostních složek státu? Kam vede tato krátkozraká a laciná politika? Obávám se, že je to dnes nezajímá. Nezajímá je pokud jim nehoří, nemají vodu či zloděje v domě. O hlavni kulometu u hlavy, při ozbrojeném konfliktu raději nehovořme. Teprve pak se začnou ptát a zjišťovat. To může být, již příliš pozdě.

V úvodu připomenu prohlášení ministra Bárty, poslance za věci veřejné, že nejdříve vyždímají stát a teprve potom občany. Myslel tím nejprve vyčerpat rezervy státu a systémová opatření, teprve potom v nezbytném případu sahat lidem na mzdy a daně. Ovšem při koaličním vyjednávání se již pozapomnělo, že vojáci, policisté a hasiči jsou také občané. Zřejmě proto šla strana VV, v oblasti bezpečnosti státu, tak snadno na ruku TOP09, kde finanční politiku drží pevně v rukou bývalý ministr financí – Miroslav Kalousek.

Proti celkovému snížení mezd všem státním zaměstnancům, vyjádřených procenty, se nedá objektivně nic namítat – je spravedlivé. Můžeme pochopit i vyloučení učitelů z tohoto pravidla. Ovšem snížení příspěvků na bydlení a zdanění výsluh je již velmi těžko sytémově obhajitelné. Především je nutno si uvědomit, že výsluha je sociální dávkou a je na stejné právní úrovni jako normální důchod. Přídavek na bydlení je zákonem vázaná povinnost armády, zabezpečit vojákům ubytování nebo byt. Zdaněním výsluh a přídavků se v armádě ušetří zhruba 1,2 miliardy za rok. Tato relativně malá hodnota je například velmi v kontrastu s posledním miliardovým resortním rozhazováním na nesmyslné akvizice. Pokud by pan ministr Barták nerozhazoval státní finance na poslední chvíli ve velkém, mohlo by se určitě pár miliard najít právě v těchto investicích. Armáda mohla ještě dva roky přežít a relativně v klidu hledat systémové opatření, pro žádoucí snížení provozních výdajů. To, že nyní hledané úspory, díky předchozí „prozřetelnosti“ našich ministrů, plně dopadnou na vrub platových náležitostí, je v tomto kontextu neskutečná zrůdnost a neprofesionalita vedení resortu. Toho dosluhujícího i toho nového.

Činností nové vlády se zatím policii nepodařilo chytit ani jednoho zloděje, neskřípla žádného korupčníka, nezabavila nikomu nakradený majetek a ani nebyla neodpojena jediná firmu od výnosného pumpování peněz z rozpočtu ministerstev. Přesto se již dnes ví, že vláda v rámci armádního rozpočtu, kde se loni propouštělo ve velkém, sebere 10% ze mzdy a 36% z příspěvku na bydlení. Zároveň si posvítí na výsluhy všem ozbrojeným složkám, tedy i vojákům.

Nejde o systémové kroky, je to bezhlavé zneužívání bezmocných. Stát by měl konzervativně ctít platnost stávajících ujednání a retroaktivně nedanit náležitosti přiznané před účinností novely zákona o daních. Vojáci, kteří vstupovali do armády před 10 a více lety se rozhodovali dle tehdy platných a nikým nezpochybněných pravidel. Je velmi neférové, pokud jim MF po 25 letech služby začne jejich nároky zpochybňovat postupným daněním.

Stát, reprezentovaný politiky, by se především měl chovat předvídatelně a průhledně. Nikoli nevypočitatelně. Postup zvolený vládní koalicí, jednoznačně nejvíce diskriminuje vojáky, oproti jiným složkám státu. Je nutno si uvědomit, že zdaněním dojde ke snížení poměrné části důchodu vojenských vysloužilců, kterou vyplácí vojenská správa sociálního zabezpečení. Je diskriminační, že ministr financí nezdanil také porodné, sociální dávky, důchody… asi by to bylo občany vnímáno jako podvod. A vojáky, policisty a hasiči má být toto rozhodnutí vnímáno jak?

Nebojím se tvrzení, že koalice si bezprecedentně zahrává s bezpečnostní politikou státu. Destabilizují policii, kterou potřebují na zvýšené potírání kriminality a korupce. Znechutí hasiče, dělníky republiky, kteří dominují při pomoci civilnímu obyvatelstvu. Zlikvidují armádu, kterou přitom na druhou stranu tlačí do finančně velmi náročných misí a zatěžují obrovskými akvizicemi. Navíc vyvolají tření mezi resortem školství a obrany. Oslabují tím samozřejmě schopnost resortů plnit úkoly ve vztahu k bezpečnosti této země. Dnes ještě nelze odhadnout nakolik zůstanou tyto pilíře bezpečnosti státu akceschopné a zda dokáží ještě za pár let plnit své základní úkoly. Velmi pravděpodobně nastane odliv schopných lidí a zase budou po čase ležet na stole drahá stabilizační řešení. Mnohem dražší než dnešní úspory. Naprosto zbytečně.

Tak jako nedávno politici objevili revoluci v daních – nepřímou daň, tedy daň z přidané hodnoty, tak pan Kalousek objevil jak legálně obejít retroaktivitu a to zdaněním státem dříve přiznaných sociálních dávek. Pravděpodobně se po čase, pod taktovkou MF, dočkáme zdanění i jiných státních dávek. Třeba takové jednorázové zdanění, již dřivé sjednaného, stavebního spoření na 50%, mnoho napoví o smýšlení finančních expertů tohoto státu. Je jisté, že koaliční partneři v kreativním zdaňování všeho kolem sebe budou pokračovat dál, je to mnohem jednodušší a rychlejší než měnit podstatu systému. Jak daleko lze zvyšovat daňovou zátěž a na kolik je to účinné, ovšem nikdo neumí kvalifikovaně odhadnout. (viz. Lafferova křivka)

Domnívám se, že nynější postup MF v této citlivé oblasti velmi oslabuje důvěryhodnost státu. Díky nesystémovosti a padnutí všech státnických zábran, tato vláda sáhne na mzdy naprosto bezmocným zaměstnancům, kteří celý život věřili zákonům a navíc jsou vázáni platnými smlouvami. Vojáci nemohou reagovat, mají podepsané závazky. Věřili v stabilitu státu a slovo státu. Také díky této víře podřizovali svůj osobní a rodinný život. Začíná být zvykem, že stát, pokud se mu to hodí, pošlape jakoukoli dohodu s občany a nebere si servítky. Klidně i za cenu ztráty důvěry občana ve státní instituci. Stát má své tradice a má své kořeny a jisté důvody své existence. Klíčem pro fungování státu je důvěra občana v toto zřízení. Proto při hledání úspor nestačí pouze úzce profesně zaměřený politik nebo manager. To je velice málo.

Daň je vábení a snadné řešení. Stát dal, stát vzal. Cesta je vydlážděna a morální brzdy padly. A přitom řešení dané situace je tak jednoduché - systémové změny a velmi trpělivá a dlouhodobá práce. Všechno co je rychle a hned je v tomto směru velmi špatné.

 

Jiří Kohout

 

Komentáře k tomuto článku můžete psát ve fóru tohoto webu.